Sebepoškozování

Ahoj, vidím, že sem mnoho kluků nepíše. Mám problém se sebepoškozováním už asi rok. Jsem silně submisivní a nestojím si za svými názory ani činy. Dříve jsem měl lehkou nadváhu, vlastně ani neměl, ale prostě jsem si připadal tlustej. Kdykoliv na mě příjde chuť na jídlo, musím se nějakým způsobem "zranit". Teď jsem už dost hubenej, teda spíš svalnatej, protože chodím 3x až 4x týdně do posilky a i doma mám cvičící nářadí. Nevím proč, ale nějakým způsobem se sebepožkozuju ještě dnes a nejde s tím seknout.Ato i přesto, že jsem dnes už opravdu štíhlej. Přeneslo se to z jídla na jakýkoliv problém a kdykoliv jsem naštvanej (sám na sebe), nebo se jen nudím, něco mě silně ponouká, abych zase sáhl po tužce, kterou se píchám do lýtka, nebo stehna, nebo po žiletce (to jen když už je to docela zlý) a nebo nahřeju lžičku nad sporákem a trochu se spálím. Teď když jsem zjistil, že Vysoká Škola, na které jsem, mi moc nejde, tak je to ještě horší. už nevim co mám dělat. Na druhou stranu se nezraňuju nějak vážně a myslím, že dál už nezajdu. Proto se rozhuduju, jestli s tím mám zajít někam, kde by mě vyléčili, nebo jestli v tom mám dál pokračovat. Mám docela i rád a zatím mi to moc nevadí. Jizvy mám jen na dvou místech a jen na malé ploše, takže mě to nijak nehyzdí. Bohužel to nedávno zjistili kamarádi na fotbale a dělají si ze mne neustále terč narážek a urážek. Opravdu nevím, co mám dělat. Mohl by mi tu prosím někdo napsat co by bylo správné? Předem Děkuju... :)

Ahoj,
uverejnuji zde nabidku Tv Nova, ktera pracuje na reportazi pro porad Na vlastni oci a hleda nekoho, kdo trpi sebeposkozovanim. Chteli by bez senzaci natocit jeho pribeh.
V pripade zajmu ci otazek se ozvete Adele Parkanove na nasledujici e-mail: [email protected]
Pekny den vsem

Krásný den všem.Ráda bych...Ahoj Anilo,
vím co prožíváš, já se teda už asi 3 měsíce neřízla, ale mluvit o tom v minulém čase nechci- bojím se že do toho zase spadnu. Neměla sem a nemam dodnes s kým o tom mluvit-když sem se o to pokusila, všichni na mě koukali jak na blázna a mysleli si, že se chci jen zviditelnit a být zajímavá... Já se snažila se s vými problémy smířit... Nebylo to moc lehký, mám utkvělou představu, že můžu za všechno já, cítím se méněcenná atd. Uvidíš, že nakonec to zvládneš s tím skončit (je to ale běh na dlouhou trať), když s tím bojuje troska jako já, tak ty máš vyhráno. Přeju hodně štěstí!!!

Jen tak letmo bych chtěla napsat, že ten klub může být vážně super a hlavně "užitečný" ... takže chci jen napsat, že pokud je tu někdo z Prahy a má to k tomuto klubíku blízko, určitě se tam zastavte ...:) pp

pro Tereez a dalsi:
Ahoj,
chceme Vam nabidnout moznost zajit do naseho nizkoprahoveho klubu Suteren, ktery se nachazi na Praze 6 a je urcen pro mladez od 12 do 20 let. Muzete tam jen tak pobyt, neco si zahrat, poslouchat muziku, ale taky popovidat, sverit se apod. Klub je otevreny kazde pondeli, stredu a ctvrtek od 15 do 19 hodin.

Kdyz budete mit chut, muzete se s nami domluvit i na individualni konzultaci, kde muzeme mluvit o tom co Vas bavi, ale treba i o tom co Vas trapi nebo s cim si nevite rady (rodice, skola, sebeposkozovani atd).

Jsme povereni k socialne-pravni ochrane deti, a tak k nam muzete prijit a zustane to jen mezi nami, kdyz nebude chtit, aby se o tom dovedel kdokoli dalsi.

Hodne stesti do zacatku noveho skolniho roku.

Muzete nam napsat na email: cka"kmen.info nebo si domluvit schuzku na tel.:242 498 334 a mob. 777 161 133

Ahoj Terko,
to , že nechceš ruce příliš vystavovat pozornosti, je v téhle situaci celkem přirozené. Víš, že ti to pomáhá, ale zároveň víš, že to není až tak normální chování a cosi ti říká, že by ses za sebe měla stydět, za ty jizvy.
Řeknu ti to takhle: je jasné, že to není dobré a že by jsi s tím měla co nejdříve přestat - hlavně kvůli sobě! Tobě přeci vadí ty jizvy a i když už jsou sotva patrné, ty víš že tam někdy byly ... pronásleduje tě to ...a ty přece nechceš vidět další jizvy a zase být zklamaná, z toho, že jsi se pořezala. Možná sem přijde někdo, kdo řekne, že je to lidem okolo tebe celekem jedno, jestli seš pořezaná nebo ne, ale TY jsi tady nejdůležitější .. záleží pouze na tobě, jak se rozhodneš. Dej si k sobě všechny ty zápory sebepoškozování .. všechno co tě trápí ... a pak si uvědom kolik jsi toho řezáním ztratila ...a pak ..no pak si jen řekni, co jiného by ti mohlo pomoci ... popovídání s kamarádkou u kafíčka v kavárně kam jste chodili jako "malé", zkus třeba nějaký nový sport: co já vím inline brusle, líný tenis, nebo i takové zaběhání si navečer po parku může být odreagováním ...
Těžko se mi to říká, ale musíš něco dělat ... něco pravidelného nebo se alespon opakujícího ... zajímavého ... na co budeš pak vzpomínat ... využij toho že jsou i jiné věci kt. ti udělají "radost" - pomohou, než žiletka ...
Zkus třeba i nějakou psychoterapii - je to jen názor většiny lidí, že je to blbost ... ale ty nemusíš nutně patřit k té většině .. jdi si za svým cílem a bud originální ...
ale řekla bych že nejlepe pomáhají ti co nás znají nejvíc kamarádi, přátelé, rodina ...ale nic proti tomu zajít si do klubu a potkat nové a nové přátele ... nový příliv energie do života ..
Já vím je to těžký ... snadno se to řekne ale pak těžko dělá, ale říkám: hlavně ty musíš chtít!!!

Ahoj mám dotaz jsem taky jedna z těch co řeší problémy řezáním...je to tak hrzné že i maličkost mě dokáže tak rozhodit že po ní sáhnu...vůbec nevim co stim dělat chci stím přestat protože mám už hodně jizev a tim že jsem je hodně opalovala tak trochu zmizeli ale uvnitř mě je pořád to že tak jsou a nechci ruce moc ukazovat
Děkuji Terka

Ahoj mentosko! (to už je lepší :)!)

Já přeci vím, že nepotřebuješ utěšovat, jen asi chceš vědět, proč jsme se z toho zrovna my dostali a ty se toho ne a ne zbavit ...nebo alespoň tak jsem to pochopila.

Rozhodně vem v úvahu, že nejsi jediná kdo má tento poblém a dělá mu potíže ho nějak odstranit. Myslím i tu bariéru v komunikaci - třebaže by jsi o tom chtěla s někým mluvit, někomu to říci, kámarádce, apod., nejde to!

Zřejmě si myslíš, že my (nebo konkrétně já) jsme to měli jednoduché. Že jsme se o tom hned dokázali bavit. Ale bylo to jakési naše tajemství, kt. jsme si chránili, ptž. jsme věděli, že nám pomůže. Někdo ani neměl přátele s kt. by o tom mohl mluvit. A já třeba měla problém se k tomu psychologovi vůbec objednat, ptž. v té době mi nebylo ještě ani 15-náct a ta představa, že bych přišla k doktorovi a řekla: "Já se řežu - trpím sebpoškozováním.", to bylo děsný.
Ale ani tím, že mne tam můj "otec" objednal se nic moc nevyřešilo. Když jsem tam přišla a ona se mě ptala na tohle téma, najednou byla nejistá jak ona tak i já, a to mne moc nepřesvědčilo. Té psycholožce mohlo být ani ne 30 a byla taková "křehká" a nezkušená, jako kdyby se bála mi vůbec něco na tohle téma říci, zeptat se.
Proto jsme se spolu bavili jen tak okrajově, spíše o rodině, o škole, ale já cítila, že když se z toho vymluvím, i přesto, že se to zdánlivě vůbec netýkalo problému, tak mi to pomůže.
Musím říci, že k té psycholožce jsem vlastně už přišla jenom s pocity úzkosti, osamocení, toho že jsem k ničemu apod., to sebepoškozování už jsem vlastně měla vyřešený, ptž. jsem prostě MUSELA přestat kvůli mámě.

Ale i tak, jak už jsem psala, to pro mne nebylo jednuché.
Tím, že jsem mluvila o rodině o přátelích apod. jsem pomalu bourala tu bariéru na téma sebepoškozování a nakonec jsem se o tom vlastně začala bavit úplně sama.

Pokud máš pocit, že to je silnější než ty, ale zároveň s etoho ccheš navždy zbavit, jsou jen dvě možnosti: Buďto se tomu zcela poddáš a nebo začneš bojovat.

Kdybych měla říci svůj názor: Bojuj! Máš pro co žít!

Měj se, Klára

prave zujem mentos tak mentos, ale citim sa vzdy ako sprosta krava, preto ta prezyvka.

nepotrebujem utesit, ale dik si velmi mila! nakolko som sa tomu uplne poddala a vzdala som sa nadeje, ze to prekonam, skor by som chcela pocut od niekoho, kto ej na tom rovnako ako ja, alebo ste vsetci taki, ze ste to zvladli? som len ja ten slaboch?
u psychologa som bola raz, ale zistila som, ze nedokazem o tom hovorit nahlas, takze toto by neslo.
s kamosmi sa o tom bavit neda, ten isty problem nevyslovim to nahlas, nedokazem to, ta "svina" (ako pises) ma silnejsi hlas, ako je ten moj.
snad som citatelne rozumitelna :)))
krasny den zelam vsetkym :)))

mentoska

prave zujem mentos tak mentos, ale citim sa vzdy ako sprosta krava, preto ta prezyvka.

nepotrebujem utesit, ale dik si velmi mila! nakolko som sa tomu uplne poddala a vzdala som sa nadeje, ze to prekonam, skor by som chcela pocut od niekoho, kto ej na tom rovnako ako ja, alebo ste vsetci taki, ze ste to zvladli? som len ja ten slaboch?
u psychologa som bola raz, ale zistila som, ze nedokazem o tom hovorit nahlas, takze toto by neslo.
s kamosmi sa o tom bavit neda, ten isty problem nevyslovim to nahlas, nedokazem to, ta "svina" (ako pises) ma silnejsi hlas, ako je ten moj.
snad som citatelne rozumitelna :)))
krasny den zelam vsetkym :)))

mentoska

pro sprostou krávu (nechcce jinou přezdívku?, tohle se mi úplně příčí psát, ale jak myslíš):

Řeknu ti to takhle:
pokud už si se tomu poddala a řekla sis, že nevíš jak to vyřešit, že to je "silnější než ty", myslím, že by si měla zajít za odborníkem.
Já v tuhle chvíli a tady tě nemůžu ani utěšit, že se z toho někdy vyhrabeš - je to totiž jen na tobě! ty musíš mít tu snahu!
Spousta lidí odborníka navštívila, "100x" změnila, ptž. jim nesedl, nepadl do oka, nic to není, není se za co stydět, žijeme ve světě, kde už je to celkem normální.

Zkus se o tom pobavit s přáteli nebo zajít do nějakýho klubíku a přátele si najít ...i to je možnost, jak se tý svině zbavit ...

uvidíš, ale jen tím, že na sobě zapracuješ, dosáhneš výsledku ...

pro fandu:
Myslím, že je dobrý, že jsi byl u toho psychiatra a on ti to vysvětlil ... , ale neřekla bych, že tvoje chování bylo "dementní"! Choval jsi se tak proto, že jsi věděl, že ti to pomůže! Mám pravdu?! Alespoň dočasně ..
když si byl u toho psychiatra, vyřešil svoje problémy a začal chodit do práce, najednou se ti otevřel jiný svět a na nás si začal nahlížet jako na ty "blbý co se řežou".
Nevím a nedokáži posoudit, jestli to je úplně dobře, ale pro tebe bych řekla, že ano ... pomáhá ti to uvědomit si, že už to nikdy nechceš udělat a to je myslím správné!
Nezodpovězenou otázkou tak jen zůstavá proč "volání o pomoc", proč "demonstračky" a proč "volání dábla" ... pokud víš odpověd, jsi na dobré cestě ke spokojenému životu ...

Pro toho, kt. se bojí sem napsat i jméno!

Máš se vážně za co stydět!Docela bych ti přála, kdyby sis, to co jsi napsal,mohl vychutnat osobně!

for: TY POSLOUCHEJ

Díky moc! Nejsem tu pořád a tak na "sjednávání míru" a vykopávání "spamerů" vážně sama nestačím ...

pro ahojky:
Já a EMO? Nevím, ale zkus se ohlédnout kolem sebe. Možná náhodou narazíš na člověka, kt. bude mít tento problém. Nebude mít příliš vysoké sebevědomí a nebude se s tebou zrovna ochotně chtít seznámit ... ale poznáš, že jinak je to naprosto normální člověk!
Když si dnes řeknu "EMO" nevybaví se mi nic jinýho než puberťácký úlety.
Není to už to "starý EMO", kdy ty lidi poslouchali hudbu s emočním podtextem, předělávali si oblečení, tak jak se jim líbilo, dávali najevo svůj nesouhlas a žili si svým životem.
Představme si éru "hippi" - dnes je můžeme odsuzovat pro to, jak žili, byl to ale jejich styl, chtěli tak žít a k "EMO stylu" měli velmi blízko ...
Asi si teď řekne co tu plácám, je mi 15-náct a vím "velký nic", ale já vám jen chci říct, že tyto dva styly mají společnou hlavně podstatu - a to svůj volnej průběh života ...
Možná si řeknete, že hippies hulili trávu a brali drogy, že spali "každý s každým" a bouřili se proti všemu, kde to bylo jen možné ...ale porovnejte si to s tím "starým EMO"!
Odmítali drogy, kouření a sex! Věděli, že k tomu aby prožili svůj život naplno nepotřebují nic materiálního - potřebují emoce .. potřebují je vyjádřit. Až potom budou šťastní. ...
Volní ... a budou mít život jen pro sebe .. svoji vnitřní svobodu!
Na první pohled uplně rozdílné styly života, když se ale podíváme podruhé tak pochopíme ... ty lidi si chtěli jen užít život naplno a nechtěli aby je nikdo a nic omezovalo ...

Možná z toho důvodu, že jsem jen 15-tiletá holka mi nevěříte a řeknete si to co je za nesmysl, ta nás tu vážně nemá co poučovat - chápu vás!
Podle toho co jsem tu napsala by můj problém měl být spíše jen úletem, ale vemte prosím navědomí, že kdybych byla pouhým pubertákem, nenapsala bych to co jsem napsala .. nikdy!

Ale teď zpět k SU: každý má svůj problém! Ať to jsou třeba jen mindráky z tloušťky nebo dluhy, drogy, problémy v rodině, ...každý to vnímá jinak - individuálně. Každý jsme jiný a každému podrazí nohy něco jiného.
Každý má srdce.

tak to pust-sprostá krávo

donny, neviem to riesit, neda sa to, je to silnejsie ako ja.

já se kdysi taky řezal-ale už ne,bolelo to a krve jako z vola..už to nebudu dělat-byl jsem u psychiatra a ten mi to vasvětlil........choval jsem se jako dement...a ted chodim do práce a na tohle už není čas se řezat a volat o pomoc!stejně to byly jenom demonstračky..........volání dábla.........

ahoj! prej se řežete protože si neumíte najít kluka! a tak si dejte do řitě anální kolíky! a mrdkou pomažte hubu a bude to! až z vás bude chcát krev tak ji chytejte do kastrolu -je to dobrý dávat do jelit a tlačenky! jo a do kroupový taky!

PRO AHOJKY........TY HOLKY MAJ PROBLEM A TY SE JE TADY SNAZIS JEN ZTRAPNIT NE JIM POMOCT.TAKZE JSI VE SPATNEM TEMATU.GO GO JO A JA SEM S. J.A VADI MY KDYZ NEKDO NEKOHO URAZI V JEHO TRAPENI A BOLESTI.POVZBUD JE DEJ JIM RADU ALE TYHLE TRAPNOSTI SI TY NECH HOLKA OD CESTY