Sebepoškozování

Zdravím,
potřebuji poradit.
Mám sestřenku, které je 14 a jak jsem nedávno zjistil a jak mi také ukazovala, tak trpí sebepoškozováním. Na rukách to u ní není moc vidět, ale nohy má plné jizev a některé nejsou ani pořádně zahojené a to ani nebudu mluvit o těch třech otevřených ranách.
Když jsem se jí ptal, proč to vlastně dělá, tak mi odpověděla, že nikomu na ní nezáleží a nikdo ji nemá rád. Chvilku jsem se jí to snažil vymluvit, ale bylo to zbytečné. V jednu chvíli mi to přišlo, že chce pouze na sebe upozornit, protože ji lidi mají celkem rádi.
No a co, že ji opustil přítel, se kterým se vyspala, jenže co jsem od slyšel, tak ona to dělala už před tím.
Hodila by se nějaká rada, jak ji pomoci.
PS: Její rodiče informovat o tom nebudu, protože jsem jí to slíbil a pokud si nechce nechat pomoci, tak musí sama asi zkusit, jak moc hazarduje se životem.

Dejte nějaké rady, nebo zkušenosti - příspěvky jsem ještě nečetl, dnes jsem tohle diskuzní téma otevřel prvně

Děkuji

Plati,ze kazdy jsme drzeni, s...
Mozna,,ze mas na sebe zbytecne prilis velke naroky ,ktere se ti momentalne nedari realizovat a proto nemas rada svoje telo.Telo to je to jedine co nam skutecne patri.Proto se musime snazit o neho pecovat, aby nam co nejdele vydrzelo..

Premyslej,urcite se ve tvem okoli najde nekdo,kdo Te pochopi a pomuze Ti vyvest se z bludneho kruhu.Mozna jde o to pochopit spravne minulost a vyvarovat se stale stejnych chyb.Odsud prameni ono kdo nepochopi svoji minulost je odsouzen ji znovu prozivat.To plati jak pro jednotlivce tak cele narody.

Pokud te problemy dovedly do urcite samoty s tim,ze jsi nemocna ci hospitalizovana,ber to jako vyzvu k posileni vladtniho Ja.Zacni na sobe pracovat,Vybuduj silne JA.Mej se rada.Uvedom si vlastni cile.Premyslej o nich.Kazdy ma sve cile.Problem muze byt i v tom,ze nejdeme za svymi, nybrz za cilem toho druheho .Hledej.Kdo hleda naleza.Kdo klepe tomu bude otevreno.!,,,,

Plati,ze kazdy jsme drzeni, s ruznou mirou ,silami jako je princip zmeny ,umoznujici osobni vyvoj ,principem pevnosti ,stalosti a radu,principem a touhou po vybudovani vlastniho JA a touhou po sounalezitosti s cekem.Nasim cilem musi byt uvedomit si,ktery z techto principu je zanedbavan ci naopak nabyva prilisnych hodnot a snazit se o vedomou korekci.Odsud potom plyne ,potreba mit rad sam sebe.Pokud nemam rad sam sebe,nemohu ani mit spravne rad toho druheho.Uvedomeni,ze osobni svoboda neni nekontrolovana volnost,privilegium,ale take povinnost respektovani radu a pravidel.Uvedomeni si,ze vse v prirode podleha vyvoji,zmene,ktere se neni mozne vyhnout .Jde tedy o to prijmout to dobre,spravne,to co smeruje k zivotu a odmitnout to co zivot nici.

Dobrý den.Ráda bych vám...Michellqa,
to je mi líto, že máš takové trápení. Určitě potřebuješ si o tom hodně povídat. Někoho, kdo tě neodsoudí. Můžeš jít znovu k tomu psychiatrovi a poprosit o pomoc? Myslím, že víc než léky potřebuješ povídání, pochopení, porozumění. Máš kamarádku?

Dobrý den.Ráda bych vám napsat můj příběh o sebepoškozování.Prosím,nesuďte mně hned na začátku,ale myslím si ,že ty co trápí stejný problém jako mně,tak mi porozumí.

Řezat sem se začala před třemi lety,to mi bylo třináct.Důvodem bylo to,že sem si myslela že našim a lidem kolem sebe kazím život a nic nedokážu.Rodiče se skoro každý den hádali a já už sem nevěděla jak dál.Neustále sem se něčeho bála.Spávala sem s ostrými věcmi po polštářem,kdyby se něco dělo,ať můžu zasáhnout.Jednou se naši zase strašně pohádali,zalezla sem si do pokoje a vytáhla nůž z pod polštáře a řízla sem se do předloktí.To bylo poprvé co sem to udělala.jenže časem se to začalo zhoršovat.když sem se neřezala nožem,tak sem do sebe píchala jehly,nebo sem se bila a jinak si ubližovala,to všechno proto,abych přestala cítit bolest uvnitř sebe.Za poslední tři roky sem se hodně zhoršila,jak v psychice tak ve škole.Uzavírala sem se víc do sebe a skoro s nikým sem se nebavila.Mamka mě poslala k psychiatrovi,na chvíli mi to pomohlo,ale už mám zase ty stavy jako předtím,řekla bych že ještě horší.

Byla bych ráda,kybych to mohla někomu říct,někomu kdo by mě pochopil a nemyslel si ,že na sebe chci jen upozornit.Já už vážně nevím jak dál.Zkoušela sem se přestat řezat,ale ono to bylo silnější než já.Jenže když se neříznu,tak se začnu třást a být nervózní.Vážně nevím jak z toho ven.Prosím,kdyby jste si chtěl o tom někdo popovídat,tak mi napište,byla bych moc ráda.

Ahoj :) ze sebepoškozováním jsem začala asi před 6 měsícema. Začal se mi hroutit svět a já čím dál častěji myslela na sebevraždu :/ Pak jsem zjistila, že se řeže i moje nejlepší kamarádka. Myslela jsem na to, abych pomohla ji a já se s každým říznutím uzavírala čím dál tím víc do sebe. Rodiče si toho ani nevšimli a moje řezání už šlo do extrémů. Začala jsem u pravítka a skončila u skalpelu... Ale jednoho dne jsem si řekla, že tohle není žádný život. Už mě najednou nebavilo nosit mikiny v létě a stresovat se tím, že to někdo zjistí. Nejhorší asi bylo přemluvit se k tomu, abych to někomu řekla. Úplně první, komu jsem to řekla byla moje bývalá třídní profesorka. Beru jako svou druhou mámu :D Ta mi pomohla k tomu, že jsem zašla za výchovnou poradkyní a domluvila si s ní schůzku... Začla jsem to řešit a stačila mi hodina s ní a najednou jsem se cítila úplně jinak :D pár dní mě to pořád táhlo k řezání, ale já si řekla NE. Dalo by si se říct, že jsem s tím ze dne na ddn sekla a zbyli mi jenom jizvy. Za které se nemám proč stydět. Ty jizvy jsou vzpomínkou na určité období, které mě udělalo pozornější a vděčnější. Až teď si dokážu cenit života a vážit maličkostí. :D

serte na to stejně nás...Jdi už do hajzlu s těmi tvými kecy!

serte na to stejně nás...Jdi už do hajzlu s těmi tvými kecy!

Informace, rady,...je super, že chceš pomoc, ale na tý stránce tu pomoc nikdo nenajde a ani u psychologa/psychiatra ... ti jen nacpou lidi práškama a nebo je pošlou do léčebny, což problém neřeší ... vim moc dobře o čem mluvim ... jediný co zaručeně pomůžou sou dobří přátele co vždy podrží a podpoří a taky ten dotyčný musí sám chtít se z toho dostat a uvědomit si, že tahle závislost je špatná a postupně to omezovat a snažit se přetrpět ty stavy ... to je jediná naděje jak si pomoc

Informace, rady, pomoc....
http://sebeposkozovani.ath.cx/

Máte nějaké zkušenosti,...Ano je to prvně šok, a taky bych ho měla, ještě před rokem, kdyby mi někdo řek, z blízkých, že se řeže. Prostě magor, pomyslela bych si.

Dnes se na to dívám jinak.

Mluvit pomůže, ale jen tomu, kdo opravdu umí naslouchat a neobrátí to proti vám. Nedoporučuji rodinné příslušníky. Jsou v tom citově příliš angažovaní a mohli by obviňovat sebe, či mít pocit, že je někdo za to obviní.

Jakmile na to přijdou, vyplatí se nezapírat, každá lež je nakonec odhalena, v tomto určitě.

Máte nějaké zkušenosti,...Prvně dost velký šok, ale pak se ptali proč to dělám a chtěli pomoct a je taky fakt že je to úžasná úleva to někomu říct.

Máte nějaké zkušenosti, jak lidé z okolí reagovali na vás a řezání?

Já si uříz koule a pak málem vykrvácel.

Milá Natali
...
ahoj...k psychologovi proto, že ten je prd platnej a v ničem nepomůže ... jen předepíše antidepresíva aby otupil mozek a to je vše ... a tím vzniká jen další závislost na prášky což je taky na nic

Prekonal tu už niekto...Ahojky ... ptáš se jestli už to někdo překonal ?? Jo překonala sem to a už 4 měsíce tomu odolávam jak jen to jde ... musim ale říct, že to je dost těžký dostat se z těch depresí bez toho aniž bych si ublížila ... ze začátku sem na tom byla dost zle ... celý noci sem nespala a myslela jen na to jak si nejvíc ublížit aby to už konečně přestalo ... ale odolala sem a čim dýl sem odolovála tim lehčí to pro mě bylo ... samozřejmě bez ničí podpory se to jen tak zvládnout nedá ... a když má někdo rodiče co svojemu dítěti nerozumí je to ještě těžší ... :( ale zvládla sem to a sem docela ráda ... bohužel už jen uvažuju kdy s tím začnu znova ... :(

Ahoj,skoro dva roky už to nedělám. Nevím konkrétní impulz přestat, ale snažím se "zaměstnat" hlavu jinak a problémy si nepřipouštět. Někdy mě napadne tak řešit určité problémy teď, ale sebepoškozováním se nic nevyřeší.

Prekonal tu už niekto...Sice nejsem ta co to překonala, ale myslím že jsou takoví lidé ;). Myslím si to protože jsem četla články na diskuzi www.lide.cz. Jsou takoví lidé kteří to překonali ;)...