Reklama

Sebepoškozování

Lu (St, 18. 8. 2010 - 18:08)

Prekonal tu už niekto sebapoškodzovanie? :/ PREKONAL??
VO chvíli, keď sa cíti tak zbytočný, tak nepotrebný, tak ďaleko od všetkých ľudí ktorých pozná, tak sám..
Vo chvíli, keď sa intervaly stupňujú? Vo chvíli, keď mu už ide NAOZAJ o život...

Prekonal to už niekto?? prosím... aspoň 1 odpoveď si prosím, naozaj...

anonym (Út, 20. 7. 2010 - 22:07)

ahoj chtela bych vedet kdy je...Milá Natali
...
ahoj chtela bych vedet kdy je cas zajit k nejakemu odbornemu...

scie Tvůj článek je psány, ale doufam že si to co ted napíšu přečteš nebo alespon poznas nekoho kdo Ti pomuze..

Já nevím proč se každy bojí zajít k psychologovi a popovídat si.. v jiných zemích je to třeba úplně normalní. Já myslím že je pravý čas za někým zajít. Ono jak se říká vždycky může bejt ještě hůř.. je sice pravda že sice Ti to z po jedné stránce trošku ''pomůže'' ale jak asi z hodně stran slyšíš problémy to nevyřeší a at už si to připouštíš ano nebo ne přidělává další..

určitě je hodně cest kterými se můžeš vydat, jen musíš vážně chtít...

Karkulka (So, 17. 7. 2010 - 08:07)

Lucino ze sebepoškozování...Verčo,
proč myslíš, že toho Lucka zneužívá?
Vůbec si to nemyslím. Píše bakalářku, a potřebuje respondenty, aby to mělo nějaký smysl. Přece si ty údaje nevycucá z prstu. Naopak to schvaluji, že se ptá skutečně těch, jichž se to týká, a o nichž bakalářka bude. Že to nebude jen teorie odříznutá od reality, ale bude vycházet z poznatků přímo těch "nemocných".

evulishek (Pá, 16. 7. 2010 - 18:07)

Ahoj Luci.ty máš nějaké zkušenosti ze sebepoškozováním?že máš seminární práci na tohle téma?odpovídat nemusíš..jen se ptám..díky za odpověd..Evča.kdyby jsi chtěla něco napsat tak můj email: [email protected]

verča (St, 14. 7. 2010 - 15:07)

Ahoj, nechci obtěžovat,...Lucino ze sebepoškozování si nedělej prdel, je to vážná věc a jen zneužíváš problémy lidí pro nějaký tvoje výzkumy.

Lucka (St, 14. 7. 2010 - 14:07)

Ahoj, nechci obtěžovat, mám na vás však jednu prosbičku. Ráda bych vás poprosila o vyplnění dotazníku k mé bakalářské práci na téma Sebepoškozování jako specifická forma návykového chování na webu http://sebeposkozovani-navykove-chovani.vyplnto.cz/. Pomocí tohoto výzkumu bych ráda poukázala na možný vznik závislostního chování na sebepoškozování. Díky moc Lucka

lenka159 (Pá, 25. 6. 2010 - 23:06)
lenka159 (Pá, 25. 6. 2010 - 23:06)

ahojte všichni.mám svoji...jo nadhera,,fakt kdyz se ti treba posere detstvi,,biji te.vidis se jak prisera i kdyz zato nemuzes a nejses,,to se tezce chape..radu kdyz chces napis mi jeji pribeh,,ja jsem vtyhle brandzi,,delam tam:/,,mne neni pomoci,,,znam tyhle triky a leky mi pomohou na chvili....jsem otupely psychiatr a blazen v jednom baleni,,,nechci nic jenom vratit detsvi,,vek tak do 16,,,

lenko (Po, 21. 6. 2010 - 20:06)

Zdravím všechny musím zde...jdi na psyndu

evulishek (Po, 21. 6. 2010 - 18:06)

ahoj nikčo.hej když tak mi napiš na [email protected]áda pokecám o sebepoškozování...páč s tím mám tu čest...

nikča (Ne, 20. 6. 2010 - 15:06)

chtěla bych přispět svým názorem... trpím sebepoškozováním už cca od 8.třídy...myslím,že za sebepoškozováním stojí nedostatek rodičovské lásky,naši se rozvedli,když mi byly 3 roky,možná ani ne..teď jsem neustále v depresi a když mě něco štve,nebo mám nějaký problém,seškrábnu strup a uleví se mi..kdo by si chtěl se mnou nějak popovídat,či mi něco napsat,pošlu e-mail...

pozorovatel (Út, 15. 6. 2010 - 21:06)

Lenka - lenkasaa.blog.cz - SLEPICE JEDNA. Jen kecáš a píšeš tu samý bludy a všude jinde na diskuzích. Táhni si na svůj web a nesmrď tady, potvoro jedna

evulishek (Pá, 11. 6. 2010 - 22:06)

ahojte všichni.mám svoji nej.kámošku kteráá to dělá už přes dva roky.vždycky přestane na týden a pak si udělá takové jizvy zhe mi je z toho zle:-(někdy je v pohodě ale vždy když to na ni ''leze''tak je příšerná.Ale samu ji v tom nechat nechci.nebylo by to správné.proto vás tímto všechyn vyzývám poradte mi co mám dělat:-(a pokud možno zamyslete se.přece život je nádherný i bez toho všeho:-*

Natalia (Po, 31. 5. 2010 - 20:05)

ahoj chtela bych vedet kdy je cas zajit k nejakemu odbornemu poradci(doktorovi)ne ze bych si ublizovala pokazde kdyz je mi nejhur ale jednou jsem uz byla tak na dne ze jsem sahla rovnou po sirkach a zacala se palit od te doby uz uplynul cca rok ale porad me v uzkych laka po tom to zoopakovat abych pocitila opet uvolneni od vseho spatneho mam co delat abych se udrzela a zvladla to i bez toho ale to me nici cim dal vic zacnu to v sobe co to jde potlacovat az mam pocit ze mi ma kazdou chvili puknout srdce dusi me to uvnitr a ne a ne mi dovolit jit tou spravnou cestou tenhle stav je pro me snad jeste horsi v techlech tezkych chvilich nemyslim uz na nic nez se zprovodit z tohoto sveta na kterem jsem snad byt nikdy nechtela..uz ted mam strach ze jednoho dne tomu podlehnu a udelam neco co uz nebude vratne zpet....je tezke o tom mluvit a prave proto odmitam nevstevu jakyhokoliv doktora je i jinej zpusob jak si najit novou a lepsi cestu zivota?diky vsem predem za nazory atd...

Kika (Út, 13. 4. 2010 - 18:04)

Tím, že se přestaneš...Ale já chodím k psychiatrovi a dříve jsem chodila i k psychologovi a právě kvůli tomu mě poslal k psychiatrovi. Beru teď antidepresiva. Ona to moje mamka chce doktorovi říct, až tam zase půjdu, ale já nemám odvahu se o tom bavit. Je to dost těžký. Rodičům jsem to ale slíbila, aby byli trošku "klidní". Rodiče se uvědomují, že to je vážné, i když já to nějak vážně neberu. Není jim to jedno a chtějí mi pomoct, ale já se o tom s nima nerada bavim :( ... nechci je trápit ještě víc. Děkuju Ti/Vám za rady :)

Pro Kiku (Út, 13. 4. 2010 - 07:04)

Ahoj .. já souhlasím s...Tím, že se přestaneš řezat, tím problém nezmizí. To si rodiče neuvědomili?
Že je to symptom něčeho hlubšího, co si zaslouží pozornost psychologa....

Lidi chtějí udržet vše pod pokličkou, hlavně aby se to nedozvěděli jiní, protože, pak dostanem punc "divnejch", těch, co chodí k psyhiatrovi, psychologovi, a budou si na nás ukazovat prstem...takhle stále ještě mnoho lidí přemýšlí.

Ale tím, jak problém zametou pod koberec, on tam bude bujet dál a časem se projeví jinak, možná mnouhem hůře.

Přeji Ti, aby vaši našli odvahu podívat se na skutečný problém, nejen na jeho symptomy. I Ty s tím můžeš něco dělat, i Ty můžeš být iniciátor změny.

Kika (Po, 12. 4. 2010 - 19:04)

Ahoj .. já souhlasím s Lenkou. Jsem na tom úplně stejně. Jenomže to už moje rodina zjistila a musím říct, že to není nic příjemného, koukat na to, jak se kvůli mě trápí. Musela jsem slíbit, že už to dělat nebudu, ale je to hrozně těžké. Nejsem na tom nějak závislá, ale musím říct, že mi to dost chybí. Nejde jen o žiletky, ale jednou jsem si popálila ruku žehličkou a bylo to stejně uklidňující, jako žiletka. Hrozné je, že takových lidí přibývá. Nedá se to ovlivnit :( držte se lidi

Luciano (Út, 6. 4. 2010 - 21:04)

Bolesť vyplavuje endorfíny a organizmus sa upokojuje. Ja používam zdraviu neškodný spôsob sebapoškodzovania tým, že požívam feferónky. Kvantá feferónok. Výborne ma to zbavuje depresie.

Lenka - lenkasa (Út, 6. 4. 2010 - 21:04)

Zdravím všechny musím zde přispět také se svým příběhem. Zkrátka a jasně sebepoškozování jsem vždycky odsuzovala a prohlašovala že to je hrozné a vidět tu krev a všechno jak se řežu apod. je odpuzující. Nyní jsem tomu částečně propadla.Nikdo to zatím neví a ani říkat to nebudu rodina by vyšilovala a ještě by mě odvezli na léčebnu. Prostě v poslední době jsem v depresi a ztrácím motiv pro život. Přemýšlím o sebevraždě, ale ve vnitru nechci tak úplně zemřít. Proto to sebepoškozování. Ten pocit když vidím ty rány tu krev to všechno mě uklidní. Ale nejsem na tom úplně závislá to ne, a propadnout tomu úplně taktéž nechci. Zkrátka tím chci všem říci, že i ten kdo to odsuzuje není úplně chráněn může zrovna tak se tajně mrzačit a vám kecne, že se třeba odřel a takový kecy co musím říkat rodině. Snad se z toho dostanu a najdu motiv pro co žít. Zatím se mějte a pokud to jde nedělejte to...

jmeno neni pods (Po, 14. 12. 2009 - 00:12)

Krásný den všem.Ráda bych...Chtěl bych reagovat na celkovou problematiku sebepoškozování.
Vzhledem k tomu, že sebepoškozování je psychická porucha, je problém řešitelný v zásadě pouze vůlí. Samozřejmě mnozí nebudou souhlasit, máme přeci doktory a spousty léků. Ale ruku na srdce i rýma se dá léčit placebem.
Zkuste se na to podívat jako na závislost. Máte rádi čokoládu? Já ji miluju. A přitom i čokoláda je návyková. Namátko další jako nikotin, alkohol a spousta dalších. Vývoj závislosti je následující. Mozek reaguje na přítomné látky tak, že vyhodnocuje jejích vliv na psychiku a motoriku těla, jakmile tento stav vyhodnotí jako kladný, vytvoří se nervová vazba, která nám při myšlence na danou věc spustí chemickou reakci potřeby. Tyto nervové vazby se "uspokojí" a dají to tělu na vědomí. My pociťujeme uspokojení. Jak víme mozek se v mladém věku vyvíjí, tam také vznikají největší závislosti. Problémem je, že vytvořené nervové části, zůstávají a stávají se něčím jako řidičem autobusu. Nezakouříte si? Nejste schopni se soustředit. Nedáte si čokoládu? Budete rozmrzelí. Respektive, uděláte ze sebe stroj na baterky. To samé platí i sebepoškozování. A platí pro něj i stejné odvykací procedury. Možností je závislost nahradit závislostí. Vzhledem k tomu, že mnoho jich je spatných, je těžká rada. Ale věřte mi, že místo aby jste se pořezali si stačí zapálit. Místo aby jste si zapálili si můžete nalít sklenku whisky. Jenže tím se to dostává do začarovaného kruhu. Efektem závislosti, je omámení smyslu a navození stavu klidu. Tzv. vypnete. To vše je však eticky špatně, pokud vám z tohoto všeho nic nevyhovuje, nastupuje vůle. Soustředění se na sebe sama a na svoje nitro a nutkání je prvním krokem, musíte izolovat faktory, které vytvářejí všechny pocity a nálady, kterých se chcete zbavit. Když je rozpoznáte, dokážete si jim vyvarovat. Každý má jiný způsob jak se stimulovat. Závislost je jen slabost, tak posilujte ;)

Reklama

Přidat komentář