Panická porucha PP7

Eduš,určitě jsme si před cca dvěma lety ani ne psaly,jak to u psychol probíhalo.Řekla,že by to chtělo vidět a slyšet,co J dělá...a že to chce zapojení otce-manžela,takže,hmhm...že J je osobnost a moc chytrá atd...,ale zkouším jí občas volat,ale pokaždé nezvedá,tak nevím,jiný kontakt na ni nemám.Jedině zkusit namátkou někoho jiného,moje psychiatrička mi dala kontakt mimo naše město,to je daleko.O nikom dobrém tady u nás však neví ani ona sama.
Jdem se stříhat.-)chích..jsem jak lvice Elza.

Ahoj všem.
Kačatelko - ty se máš. Já chci taky mimi!

Ráno mi váha hlásila o další kilo míň. Možná to bude tím, že jsem se přinutila k pohybu. Snažím se aspoň 2krát denně ve škole po dvou zdolat schody do 4. patra. Hlavně nenápadně:-)

Kačko, to je paráda, jak to zvládáš. Je fajn, že máš plno aktivit, takže zaměstnáš myšlení.
Dituš - co zajít s J k dětskému psychologovi? Poradil by co a jak, knížky jsou dobrá věc, ale spíš radí obecně, psycholog by poradil konkrétně.

Hurá Kačatelko,to je super,viš,co čekáš?...a co tě nemine?:-)tak cvič a drže-te se dál.

A kdo si ted dá se mnou kafíčko?Honem,poletím do školky....na koštěti.

Tak jsem neusla ani za nic.

EDUŠ,hlavně dřív jsem změny těžko zvládala,ale ted ani ne,možná hlavně díky AD a pochopení,o co u mě kráčí.Malé děti bezproblémové mi zabrat nedávají,od mladých let jsem jich pár už hlídávala,na výšce jsem pomyslně byla nazývána "otcem"kamarádčina syna,kterážto zůstala svob.matka a já třeba i nešla na přednášky,semináře a radši se věnovala malýmu,pak jsem to poněkud odskákala:-(,ale dodnes na to vzpomínám ráda.Hlídala jsem ho, jen co to šlo,byla s nimi denně,bydleli totiž i nedaleko nás.Problém je,že dlouhodobý nervy na chování a zvláštní rysy J a dětem podobným nemám...a ne jen já.Vlastně paradoxně jsem jediná,kdo to s ní vydrží nejdýl...protože někdo musí.A taky jediná,na kom J visí.Ted víc a víc.Naši ani muž na ni nemají trpělivost.Já se snažím všemi možnými prostřědky,studuju knížku o dětech...ale to je stejně takový aby člověk něco pro zlepšení udělal.Udělat může tu pravou změnu ale jen čas a ona sama.a ted jde o to ten čas přežít,zvládnout,nepanikařit...to se těžko musí zvládat lidem bez psych.trablů,natož typům,jak jsme my.
A pošli břicho!:-)s Jonášíčkem.

Dáši ahoj,jabkáče dělala moje babča,politý máslem,cukr a skořice,cítím tu vůni až sem.Jednou je taky urobím....a dám si 5:-).

Ahojte holky,
tak jsem za Váma zase na skok zaběhla. Jsem už skoro v 17tt a zatím se držíme:-). Já jsem bez AD a občasné záchvaty paniky zvládám ukočírovat. Mluvila jsem s doktorkou ze stacionáře a prý se stačí jen vystavovat obávaným situacím, sem tam relaxovat a rámovat si automatocké negativné myšlenky a člověk by měl být v normálně v provozu. Začali jsme chodit plavat a také navštěvuji předporodní kurzy a chvičení na balónech. Je to super, když z těla vyplavíte kapičku adrenalinu, to hned človíček zvládá ty úzkosti lépe.

Mějte se tu moc moc moc fajn, Vaše Kačatelka

Ahoj ve větrném odpoledni

právě jsem dorazila z práce a čtu si vás

EVIKRK, přikláním se taktéž k holkám , určo je to ze stresu, budeš vidět , že po zákroku bude vše ok.Vydržaj!!!Vím , že se mě to řekne , ale nic jinýho se nedá dělat, už brzy to budeš mít za sebou!!!

DITO , taky mám ráda život v zaběhlých kolejích o kterých píše Eduš, velké změny mě dost vykolejují, ale nakonec si vždycky brzy zvyknu.
Obavy v cizím městě , místě atd nemám , asi je to tím , že naštěstí netrpím agorou

ale , třeba jak píšeš o taťkovi , že je tak vnitřně úzkostný , tak to já jsem taky, pořád si říkám co kdyby...se stalo to a to ...a může se stát tohle ,...jsou to obtěžující myšlenky a někdy se těžko vytěsňujou :(

MYSLÍM ,ŽE LIDI KTEŘÍ TRPĚLI ČI TRPÍ PP, MAJÍ SPOUSTU TĚCHTO RYSŮ TOTOŽNÝCH, zkrátka je to v nás asi geneticky zakodováno!!!Navenek většinou působíme vesele , umíme to nosit v sobě a jen my víme...

OLI , bramboráky jsou mňami zelňačka u Dity :o))

Ve školce jsme dnes měli knedlíky s jablkama se skořicí , byly výborné, snědla bych jich habaděj , ale povolila jsem si jen tři :o))

tak jdu účtovat , mějte se pěkně a prima odpoledne

Ahojky všem.EVAKRK já si s krční páteří užívám asi 7 let a veř že co popisuješ je podobný co jsem měla asi před půl rokem.Hrozný bolesti spodní čelisti která mě vystřelovala k uchu a až ke spánku.Závěr doktora byl krční páteř a když jsem začala chodit na masáže a parafin tak po pár dnech jakoby nikdy nebyly.A to ti musím říct že jsem kolikrát ani nemohla spát a čučela s bolestí do rána jako magor.Ta bolest půlky hlavy je základní projev migrény a vím co to je.Taky jsem se bála toho nejhoršího ale když jsem se odhodlala svěřit obvodnímu tak ho nejvíc zajímalo jestli jenom půlka a že to je na sto procent migréna a že jí trpí často lidi s právě slabšími nervy.Což já jsem ukázkový případ,takže neboj opravdu jde jen o nervíky.Měj se a čau všem.

Dituš, jak čtu tvůj "životopis", tak asi těžko zvládáš sebemenší životní změny, nebo...? Máš asi ráda vše v zaběhlých kolejích a bez žádných problémů - možná proto ti i dávají tak zabrat malé děti. V podstatě jsi v životě žádná traumata nezažívala, takže bych to viděla buď na vrozenou povahu nebo i vliv výchovy rodičů, který si člověk ani pořádně neuvědomí. Proto bych určo zkusila nějakou tu psychoterapii.

Míša,Dandy,Dana,Judita...škoda jich

Hm ..Ditušo,jen mi to potvrzuje,že moje představy o rozmazlenosti a následných stavech byly mylný!!!
Takže dědičnost,no a co naše děti a vnuci? Raději nedomýšlet....nemělas moc veselej život a přece máš v sobě takovej pěknej humor..to je dobře
Evi, jak jsem psala vydrž,za týden ti bude už dobře...jo a mě tehdy často brnívala čelist..no ještě že nebyl internet,to by bylo mrtvic a infarktů-:))))

Dituš - manžel pomáhá akorát o víkendech, přes týden chodí domů v 7 večer a ve středu má fotbal, ve čtvrtek hokej, takže chodí až kolem 9, takže s tou pomocí to není tak horký, jak si myslíš.

Míša mě tady taky moc chybí. Vždycky jsem si při jejím povídání představila toho malýho prďolu.
Tady pořád prší, Labe nebezpečně stoupá. Sníh zmizel, už jsou jen hromady jak napadalo ze střech, ale jinak je všechen pryč.
Tak se pěkně prochrupněte, tohle počasí je na šlofíka jak dělaný.

Holky vy jste tak hodný. Já už jsem taková protivná fňukna.
Dito,Oli, člověče já už ani nevím, co mě brní a co ne. Ale budou to nervy a krční. Kdyby to byl zub, nebolí mě snad krk a ucho. Hořčík mám někde doma, nasadím teď všechny páky. A slibuju, že už si ani nefňuknu. Jsem hrozná.
Moc vám všem děkuju.

Oli,bramboráky miluju,když jsou dobrý,a to tvoje určo jsou...a z mrazáku???Jejda,to si nedovedu představit,to je rozmrazáš a hodíš na pánev,nejsou pak gumový??Místo bramboráky tak gumáky?:-)ale asi s tím máš zkušenost,jinak bys to nedělala.
Já mám fleky mooc ráda taky,co nemám že:-)?,muž i Julčí taky.A s kyselým okurkem,mnááám.
Ted jsem zblajzla suepr kysleou zellnačku a zalomím se honem,než vsatne Li.Pa
sejdem se tu na PéPé kafíčko ?

Co Pajka,Evíček,Míšo?,Jitka,JOhanz,......
¨Martino,tak ten čaj ze shopu tady odtud na kornatění jsem zkusila objednat dědovi:-),uvidíme,co je to za zázrak.

Nebrní ti i pusa,kolem očí čelo??To by bylo přesně z nervů,když si na to vzpomenu před zjištěním,že jde o nervy,před AD,měla jsem nahnáno s nádorem a RS jak prase!!!

Evi-teda snad budu mít taky někdy v příbuzenstvu takové kuchtilky...mnáám,ale radši ne,jinak nezhubnu.Bojuju jak hrom,abych něco neužrala a neupekla!
Brnění..bereš hořčík,vápníkj,zinek...?ber ber k tomu Neurolku.

Ditušo, stavy, které jsi popsala, důvěrně znám. Je mi 60 a a mám pocity, že jsem malá holka, která se někde ztratila. A výchovu jsem měla taky spíš tvrdou, nerozmazlovali mě, naopak. Já věřím spíš na ty geny, protože ségra byla vychovávaná stejně a je naprosto v pohodě, zatímco já už od mládí nervíčky na pochodu.
A jak popisuješ, jak jsi jezdila busem visící na tyči s tím, že se nesmíš otočit, podobně jsem popisovala, jak se mi šlo blbě v minulém týdnu do krámu, oči přilíplý na zem, protože kdybych je zvedla nebo otočila hlavou, asi by to se mnou seklo.Jak přes kopírák, viď.
Evikrk, já věřím, že to u tebe budou nervy a ne zub. Zub by se projevil hodně rychle a ta půlka hlavy - není to jako na migrénu? Hlava při nervíčkách dokáže hodně potrápit. A ta půlka neurolu 0,25 je prakticky nic, když 0,25 se dává malým dětem jako celá tableta.
Myslím, že by sis klidně mohla vzít větší dávku a až budeš mít po operaci , to budeš klidnější, tak ji zase vysadíš, za ten týden ti žádná závislost určitě nevznikne.
Ditušo, dneska jsou k obědu fleky a ještě jsem nasmažila 12 velkých bramboráků, z nichž polovina poputuje do mrazáku na horší časy.
Teď zkusím hají já,
tak všichni ahoooooj

...je vařící,takže čekám

Evi Krk-krk to může být,ale vzhledem k současnému celkovému tvému rozpoložení před obávaným výkonem a slovem nemocnice,což já teda nezvládám,bych se přikláněla k výroku Lucie-ztuhlá od stresu,pak se něco třebas skříplo,že by náhle začal zub,mno,možný je vše,ale neřekla bych.
V knížce jsem večer četla veškeré vypsané projevy úzkostných poruch a hlava je tam taky,průjem,bolesti kde čeho,slabé či ztuhlé svaly,pálení,chvění,pocity na omdlení,na zvracení atd atd.

Eduš,k tvému dotazu-není vyloučeno,že terapii někdy zase zkusím...ale ted nemám moc prostoru a financí někam docházet,zvlášt s hlídáním je to na prdlajs.Muž brblá už tak,když jdu jednou za měsíc až dva k psych...že prý proč a tak a co mi tam povídá,ironizuje to,nebo proč na endokrinologii,když mi NIC NENÍ:-))),beru přitom Letrox a dr si mě tam zve,ne že já tam ráda a s touhou v očích chodím.

Lucko,jsem sice jedináček,ale jak už jsem tu za ta léta psaní občas uváděla,naši mě vychovávali spíš přísně-to se smí,to ne, neexistovalo si něco dupnout,ale mě to fakt ani nenapadalo,spíš jsem z nich měla strach či respekt,máma koukla,houkal,občas randál,navíc jsme žili ve spol.domácnosti s tatkovými rodiči,takže vše v duchu dusného ovzduší,já byla prostředníkem,spojovatelka,víš...to vím až poslendí lét,jak jsem vše díky psychol a sobě samé,svému dozrávání a i té psychice přicházela na kloub.Genetika + zážitky ,to je u mě jasný vítěz!Tatka,ač nevypadá,je na chlapa ten vnitřně úzkostlivý typ-ony úzkosti neznamenají,že by člověk měl pořád mít slzy na kraji,třepat se apod,ale je to uvnitř,stálý-generalizovaný podvědomý strach,že něco se nepovede,může stát...úplně jak v té Praškově knížce,co čtu.Přesně vše sedí!!Za mě možná logicky ledacos vyřizovali,bya jsem nezletilá,ale přes park jsem chodívala sama do školy zš-ted v ní akonec učím:-)))-pak sama či spolužačkami domů,posílali mě nakupovat,když jsme věkově samostatnosti odpovídala,většinu domácích prací jsem vykonávala běžně,pak nákupy pá,so s mamkou,stání ve frontách,komunistických,..už tehdy pamatuju mooc dobře ty divné stavy uvnitř sebe,jak jsme se těšila,až z frionty a obciodu vypadnem,pozdeji jsem odcházívala čekat ven na vzduch.
Pak v 15 mě neminulo dojíždět na gympl busem cca 2O km-čili 4 roky,tam jsme zažívala návaly,pocity,že se nesmím otočit,jinak se zamotám a spadnu-většinou jsem stávala s rukou nahoře na tyči jak opice.
Ve škole nic moc,ano v jedné,dominoval vždy strach,nervozita,dnes chápu ,že se to odráželo i na známkách.Ale v někt.předmětech -m,fy,ch, ...tv jsem měla docela ráda,ale tréma,že budem skákat přes kozu nebo šplhat...ael zas jsme vynikala v pohybových-tančivých:-)aktivitách,dvakrát vybraná na Spartakiádu.-))))POUPATA,pamatujete??hááááhíííí...děs.
Pak studium na vš, rozvod našich jak bumerang z čistýho nebe,stěhování z prostorného bytu do bytovky,zvykání si na rodiče od sebe,na chození k tátovi.-kdy jeho matka velice zvláštní -stopro uzkostlivá,ale prdlá ženština,někdy nás všechny sand chtěla utrápit-co ta mi dala zabrat!!!-pak zvykání na soužití mamky s jejím přítelem,ač jsme si rozuměli,přeci jen...
Začátky s mým mužem nebyla stran rodičovstva "zadarmo" ,hlavěn z jeho strany,a to donedávno,já nějaké běžné neshody s mojí mamkou,pak stěhování do dvou podnájmů-zvykání si žít a starat se sama,s přítelem-mužem,jezdit busem do práce,učit,být zodpovědná...což mám v povaze.někdy říkám bohužel.Asi bychom to my zodpovědní měli snazší.
I o tom s etak nějak píše v Prašk.knížce OBAVY A ÚZKOST..
Následně stěhování už ne do podnájmu.ale muž dostal od otce byt,přestože mu nevonělo,že spolu žijem,ani že čekáme posléze dítě a berem se.
Čas plynul,přišlo druhý břicho,já i okolí stárnem,jsou n aprogramu jiné strostimjiné myšlenky,stárnou a nemocní mi rodiče,i když zatím snad ne vážně,ale i to mě poslední dny a noci občas šacuje hlavou...brouzdám po netu,když je čas,snažím se číst a zajímat se o to,co cítím,že tomu rozumím a přemýšlím,zda jsem se neminula povoláním,protože tehdy mi to myslelo jinak,pokdu vůbec:-) a hlavně JSEM BYLA ZCELA POD VLIVEM psychiky-sebevědomí-na prd,dodnes se tak cítívám,hlavně taky jsme neměla logicky živ.zkušenosti a šance ,jak ted.
Tož tak asi já v kostce.Mín toho napsat nešlo.

:-))))))))))))))))

a ted pápá,voní mi tu zelnačka z hrnce a spouští Pavlovův reflex...a pak zkusím hají