PANICKÁ PORUCHA 6 DÍL

Oli, já jsem ryba :-) nebo ani ryba ani rak :-))) Ne, jsem fakt ryba březnová... Horka se dají přežít, ventilátor nestačí, prostřídávej vlažnými až studenými sprchami anebo přímo bazénem...

Jitko, víš kolika mužským se líbí tlustá ženská prdel? :-) Mohla bys ji hrdě nosit, ale Ty stejně žádnou nemáš :-)

Katko, neboj se. Návštěva psychiatra nebolí ani psychicky, pomůže Ti to. Už nic neodkládej!!!

Deniso, někomu něco z toho určitě, ale neexistuje jednoduché universální řešení. Zbavit se PP stojí úsilí právě dotyčného panikáře, uzdravení je o jeho boji a hledání cesty zpátky ke zdraví.

Andulko jedna, jestli máš moudrého šéfa, ocení Tě i bez říkání...

Veru, mám 3 děti a v těhotenství jsem se cítila úplně nejlíp. Poporodní doba je už trošku náročnější na hormonální přelaďování, ale každá to máme trošku jinak. Doktorka Ti radí dobře, ničemu se nevyhýbej, je to jako bys své poruše ustupovala a dávála jí tím víc prostoru. Sport a láska je to, co nemá ráda a před čím couvá... Trauma z maminčiny smrti v Tobě přetrvává. Pokus se myslet pozitivně, neděs se z každého píchnutí, říkej si, že budeš ta šťastná, které se nemoc vyhne. Přeju Ti, abys byla OK. :-)

xxx, jsi učenlivá šikulka. Děláš jeden pokrok za druhým :-) svým příbuzným můžeš pomoci jediným způsobem a to tím, že se jim před očima uzdravuješ a to taky děláš, nic jiného si nedovol, naopak tahle úzkost a výčitky jsou negativní, škodlivé a máš je zakázané. Nic se jim nestane, sestru uklidni, posílí Tě to!!! Znám to moc dobře, dcera se mi začala klepat jako já 3 dny před maturitou, byla jsem tehdy úplně na dně, ale kvůli ní jsem zmobilizovala zbytky sil a úzkost se z ní stačila dostat. Bože, jak já jsem se bála, aby nebyla po mně. Nakonec odešla k maturitě celkem vyrovnaná, zvládla ji výborně a já jsem se zase mohla v klidu sesypat. Pro děti jsme vážně schopni všeho.

Ahoj Veru!

Taky beru za obrovský úspěch, že jsem se sem vůbec odvážila napsat. A jsem moc ráda, že jsem to udělala, protože mi to moc pomohlo. Získala jsem kontakt na doktorku, teď "jen" zbývá se k ní objednat, což ty už jsi udělala a za to tě obdivuji!! Mně je 26 a atakami trpím od 20. Ze začátku to bylo hrozné, vůbec jsem nejedla, nespala, jen jsem celé dny brečela, třásla se a pořád se bála, hlavou se mi honily hrůzné myšlenky... Pak jsem si řekla, že se tomu prostě nepoddám, časem jsem zjistila, že mi to neublíží a trochu jsem se uklidnila, teď jen prostě musím vydržet než to přejde... Vzhledem k tomu, že jsem nenašla odvahu se obrátit na doktora, tak neberu prášky. Vůbec mě nenapadlo, že tím trpí tolik lidí a záviděla jsem každému, kdo byl schopen jít bezstarostně do práce nebo prostě kamkoli. Když je nejhůř, vezmu si Persen - je to bylinný prášek na uklidnění a myslím, že mi to pomáhá, možná pomáhá ale jen ten pocit, že jsem si na to něco vzala...Moc jsem nepochopila tu tvojí otázku..., co jsi tím přesně myslela?

Tak jsem si precetla clanky pana Janicka..moc hezky a hlavne vystizne napsane...A jak jsem tak cetla, tak jsem zjistila, ze ja vlastne nepozoruju sama sebe, ale mam velky strach o mou rodinu, aby se jim neco zleho neprihodilo...Nejprve to byl strach o synka, ted o sestry...kdyz jsem videla rodice plakat nad mymi atakami, kdy jsem se kroutila arvala, ze uz nechci, tak jsem se jim pak omlouvala a hrozne se bala, aby nedostali PPjako ja...A vlastne i par dnu zpet-ma sestra plakala, tak hrozne, ze se uplne trepala a rikaala, ze je ji zle, a ja se hrozne bala, ze bude mit to, co ja...plakala z rozcileni, tak jsem ji uklidnovala a prosila, at se nestresuje, aby nedopadla, jako ja...
Mam strach o sve blizke, tak velky, ze jsem uzkostna a trpim PP...Ale bojuju...

JANO-no jasně,jen vdrž,beru ho už podruhé,mně pomohl mooc.Zvracet nebudeš,jen houpání žaludku,návaly horka,vše přečkej s vědomím,že to je normál při začátku a za chvíli to odezní! nO PŘECI JSI HO UŽ KDYSI BRALA ,píšeš.Tak to jsi měla stejný příznaky ,ne? Pohnojila sis to ,ježíš,po 3 měsících vysadit,a to jako sama od sebe?ASpon rok a pul po té,co se udělá trvale dobře je třeba brát dál!nepozoruj se,něco ti pomoct snad dokáže,když nezkusíš léky ,tak co jiného by mohlo pomoct,jen psychoterapie?Ne ééééééé.Drž se,uleví se ti tak po dvou týdnech.

Martino - tak to by určitě moje mamka nebyla! Pro tu jsem ta nejhubenější holka na světě a pořád hlídá, co jím. Abych náhodou neměla anorexii nebo bulímii.
Sebevědomí Haliny bych chtěla mít. Nebo aspoň půlku:-) Moje je totiž pořád na nule.

Jitko,
podobně vypadá ta moje známá, co jsme spolu plavky vybíraly v obchodě - má i malá prsa. No a podívej se na Halinu Pawlowskou! Ta je jak bečka a ještě to upřednostňuje, to je sebevědomí!

Ale se vším se dá něco dělat - dobré plavky také dokáží hodně pomoct a hlavně, nechej se ohotnotit matkou nebo sestrami - ale jen takovou osobou, co má zdravý úsudek, co Tě nebude ani přechvalovat ani Ti ubírat na kráse.

Hanko, příbuzní tam mají chaloupku, tak tam u nich vždycky o prázdninách pár dní jsme, už tam jezdíme spoustu let, údolí Peklo je kouzelné i s tím rybníčkem a kolem ty zalesněné kopce, nádhera a klídek.

Báro a co ty z Moravy jezdíš tak daleko,já to tam strašně miluju,a snad tam zase jednou zvládnu dojet normálně a ne jen autem.
Veru -bud ráda,že jsi to chytila v začátku,já jsem byla v pohodě také pár let a tak jsem si pořídila v 39 třetí dítě,těhotenství,porod supr,pak jsem byla trochu rozhozená ,ale až relativně do letošního ledna to šlo.Takže vítej v klubu,beru také Seropram kolik a kdy ho bereš,pomahá ti?Díky Hanka

ahoj, teda vy toho za dnesek napsaly:)))

Nejprve prani Olze-vse nej nej nej:)

Tak jsem dnes byla v tom obchodaku-rano jsem se vsak vzbudila po dlouhe dobe nervozni, taky v noci jsem spatne spala...rano 0,5mg neurolu a v pohode..Byla jsem tam cca 4 hodiny a v pohode nakupovala a zkousela...ale jak jsem prijela domu, dala jsem maleho sestre do kocaru, chtela jsem honem uklidit a jeste jit nakoupit pecivo-jak jsem cekala na chleba, tak prila ataka, myslela jsem, ze odejdu, nastesti byla fakt slaba a ja to rozdychala a byla na sebe moc pysna..Jenomze jsem prisla domu a hrozne me rozbolela hlava, bylo mi zase moc zle, tak jsem si chvilku lehla,podle vasich rad zkousela prodychavat a zabralo to a uz jsem zase v pohode:)Jen citim, ze jsem fakt unavena, dnesek byl moc narocny, tak se tesim do postele...

Veru, ja jsem dostala PP po porodu, mam 3mesicniho synka...Zkusenosti s PP z tehotenstvi nemam, ale vim od meho muze/psychiatr/, ze mam spoustu tehotnych maminek, berou AD pokud je po nich jejich stav lepsi a taky spoustu tech, ktere v tehotenstvi AD braly a uz maji treba 5ti lete deti a jsou v pohode. Jen vim, ze pokud bere AD, okamzite se zastavuje laktace, nesmi se pri nich kojit...taky vlastne uz kvuli nim nekojim....

Holky, vsechny moc moc zdravim

Hani, odcházím od počítače, přijel syn, ale jsem ráda, že tě ty články oslovily, tak jako mě. Je to zatím to nejlepší, co jsem o agoře četla od laika.
Dobrou noc všem.

Jé, Hanko, Kraskov znám, já jezdím do Starého Dvora. Zrovna minulý víkend jsem tam byla, je tam nádherně, ale dost drsné počasí, jsem z Jižní Moravy a tak jsem tam vždycky zmrzlá jako preclík.
Veru, taková mladinká a už jsi musela prožít takové trápení, nedivím se ti, že trpíš úzkostí. Ta přehnaná sebekontrola je pro nás panikáře typická, taky teď vnímám každou sebemenší odchylku od normálu, které bych si dřív vůbec nevšimla, nebo jen letmo. To je právě ten strach z ataky, pořád podvědomě čekáme kdy přijde a jak je jen maličká změna, už si myslíme, jestli nenastupuje zase ta mrcha. Tělesným aktivitám se opravdu nevyhýbej, ale já bych se ani zas moc nepřetěžovala, mám zkušenosti, že při přílišném fyzickém vyčerpání jsem taky náchylnější k atakám. Ale PŘÍLIŠNÉM, takže když utíkám do schodů nebo šlapu na kole a tluče mi srdce rychleji, tak samozřejmě nezačnu okamžitě odpočívat, spíš myslím, když to přeženu s prací a makám třeba večer dýl a jsem pak unavená, tak jak zůstanu v posteli v klidu, přihlásí se ataka, to už se mi párkrát stalo.Ale jinak sport je na paniku bezva, podporuje produkci endorfinů, které dělají na psychiku moc dobře. Těhulek a mamin panikářek tady taky máme dost, určitě se ti nějaká ozve. Držlím palce a zase se ozvi. Pa.

Holky jeste jednou se chci zeptat,co AD a antikoncepce.Ted ji znovu zacinam brat,mam predepsany Lindynette a mam z toho trochu strach,co to udela..Poradte.Diky

Ahoj, jsem tady na této diskuzi dneska úplně poprvé.Mám trošku strach, jestli mi někdo odpoví..už jen to, že jsem se odhodlala najít diskuzi s touto tématikou , je pro mě úžasné.A hlavně vy, dámy, jste mě nabily optimismem.Je mi 22 let a panická porucha se u mě projevila v roce 2005, kdy jsem si, jelikož jsem byla sama doma, zavolala záchranku..ale jak tady už píšete, vyšetření byla negativní.Lékaři mi sdělil, že to je ještě zpětná vazba na smrt mé matky, která zemřela, když i bylo 17.A myslím, že to tak skutečně je, i když teď vidím, že jsem už od malička byla velice citlivé povahy.. Dostala jsem citalec na 3 měsíce, ale jelikož jsem byla v pořádku, sama jsem ho brát přestala , bez toho, že bych se o tom poradila s lékařem.Dnes je tomu rok, co se s touto nemocí léčím, za tu dobu, jsem měla ataku pouze dvakrrát a tu poslední zrovna včera..ale zvládla jsem jí i bez toho, že bych si vzala neurol, beru tedy pouze Seropram, a to jednou denně..Ale hlavní moje otázka je, celé to u mě probíhá přehnanou sebekontrolou, tím, že se strašně hlídám a nad každým píchnutím se strašlivě zamýšlím a hned vidím jen to nejhorší..Aktivně sportuji a teď jak začíná být horko, si vždycky na tréninku řeknu, že už končím, že už je to na mě moc, protože se chci jednoduše vyhnout tomu, aby ataka sama nepřišla.A právě na toto se chci zeptat. Mám to přemáhat? Nebo třeba začít pozvolna a postupně zátěž přidávat. Dokotorka mi radí,což je i pro mě jasné, že nemám ty fyzické a vlastně všechny činnosti, při kterých mám obavu, vynechávat a vyhýbat se jim..Taky jsem se ještě chtěla zeptat, jestli máte zkušenosti s touto nemocí v těhotenství? Moc a moc děkuju za odpověď, jem doufám, že nějaká přijde.

Oli,tak to je FRAJER,je to jako bych to cítila já co píše,když mi zemřel můj užasný psychiatr a psychoterapeunt,ve všem mu dávám plně za pravdu,asi si hodně užil.

Hanko - já jsem měla od Čáslavi spolužačku na střední škole. Byla z vesnice Tupadly. Když mi to říkala poprvé, tak jsem si myslela, že si to vymyslela. Připadalo mi to vtipné:-)

Jitko B,já bydlím v Brandýse a jsem rodačka z Cáslavi,kraj Máchova jezera mi nic neříká,je tam na mě moc lidí,tam se mi nelíbí..Olgo už na to jdu mrknout

Olgo - děkuju za tip na články. Ten popis je tak sugestivní, že jsem si uvědomila, jaké mám velké štěstí, že už ty záchvaty každý den neprožívám.

holky, než to zapomenu, www.mediatarget.org, teď jsem si početla. Jsou to stránky publicisty Janíčka. Když je otevřete a dole do vyhledávače dáte "agorafobie", najdete dva články, které vás myslím budou zajímat. Jsou napsané ne z pohledu psychiatra, ale člověka, který tím opravdu trpí a má ten dar, že to dokáže , podle mne, perfektně popsat. Na konci toho prvního článku jsou i některé reakce, zvláště ta první mě hodně oslovila. Zkuste se na to podívat, je zvláštní, že to takhle dokáže popsat chlap.

Hanko - ty to zase nemáš z Neratovic tak daleko k Máchovu jezeru. Tam jsem to milovala, když jsem byla malá. Jezdili jsme tam celá rodina, ještě v době, kdy bylo u nás doma všechno v pohodě. Teď mi na to zbývají jen fotky a vzpomínky. Třeba moje první plavba na lodi nebo šok z toho, že se tam nějací puberťáci zahrabávali do písku. Já jsem šla kolem a oni, že mě taky zahrabou. Mě bylo asi 7 let a s brekem jsem běžela za mamkou, že nechci zahrabat:-)

Jsem hrozne rada za to ze jsou tady ty stranky.Nez jsem je nasla myslela jsem si,ze jsem exot..i kdyz mam uzasnou rodinu,tak tyhle moje stavy stejne nikdo z nich nechape...kolikrat kdyz chci o tom aspon trochu mluvit,bud to zjednodusej a nebo prevedou rec...pak si clovek nema pripadat jak blazen..kdyz najedu sem na stranky i kdyz to nikomu nepreju,preci jenom se my ulevy,ze nejsem v tom sama...Moc si preju aby bylo vsechno jako driv,nejhorsi je to ze mam strach ze se to uz nikdy neda vratit...