Panická porucha 5

Dominiko jsem z Krkonoš, PP asi 8 - 9 let spojená s depkama a agorkou. Důvod vidím ve stresu s manželem alkoholikem.Dnes ve druhém manželství se z toho snažím dostat.

Ahoj z deštivých mlhavých ošklivých hor.
Krásně jste se tu rozepsali, není co dodat.
Jen přece.
Jitko já jsem se nejvíš cítila sama po boku mého bývalého manžela.On si dělal co chtěl, kdy chtěl a já záviděla těm rodinám, co s nima táta byl každý večer, víkendy doma. Já byla pořád sama, sice s dětma, ale sama. V té době se to ve mě hromadilo a pak, když jsem měla klid a lásku v podobě mého druhého manžela, tak PP vypukla v plné síle.
Člověk se někdy cítí sám víc mezi lidma, než když je opravdu sám.

Johanzi, AD neberu, protože mi je můj doktor ani nenavrhl, takže z toho soudím, že je z nějakého důvodu, po kterém raději ani nepátrám, v mém případě zavrhl. Ad absurda si ale užívám v životě do sytosti :), takže nakonec i já AD beru. :)

V PATNÁCTI JSEM BYL VYVRŽEN Z BŘICHA VELRYBY A MRŠTĚN DO SVĚTA....NA INTR V BRNĚ....SÁM JSEM NIKDY NEBYL V KAŽDÉM KOUTKU ČECH A MORAVY JSEM OKAMŽITĚ ZAPADL MEZI MÍSTNÍ A NAŠEL SI PŘÁTELE..PRAVDA MNODY TO BYLI KAMARÁDÍ Z MOKRÉ ČTVRTI ALE NEDALI MI ABYCH SE NUDIL...DISKOTEKY,TANEČNÍ ČAJE,VÝPRAVY NA KOPEC LOVOŠ TAM JE DOBRÁ HOSPODA ATD.....VŠECHNO JE LEPŠÍ NEŽ ZUSTAT DOMA ALE JA JSEM NIKDY NEDOSTATKEM ODVAHY NETRPĚL A NĚJAK BYLO NĚJAK BUDE...HLEDEJ INTENZIVNĚ PRÁCÍ TA JE NA PP TÉŽ DOBRÁ,SAMOZŘEJMĚ POKUD SE V KOLEKTIVU NENAJDE NĚJAKA SUPER KRÁVA SE KTEROU NIKDO NECHCE DĚLAT ALE NA TO JSOU TŘI SKUŠEBNÍ MĚSÍCE KDY MŮŽEŠ ODEJÍT....

Jitul ,sama jsem byla snad akorát na intru ,ale kamarádky to jsem měla a mám ,já jsem hrozně společenská ,sama bych dlouho nevydržela i když zas na druhou stranu si sama ráda zalezu v klidu něco tvořit ,číst ,či jen tak relaxovat.Ale s dvouapůletým dítětem to ted moc dobře není možný :))to musí "tvořit ":))vše se mnou.
Ale kamarádky z vysoké snad nějaké máš ,ne?
Tak by ses snima mohlaaspoň občas sejít.Škoda ,že bydlíš tak daleko,seznámila bych tě se svou Markétou ,ta by tě spolehlivě rozveselila,je to taková nezbednice ,ale lidi jí maji moc rádi ,je milá a umí to s nimi,je pořád mezi lidma ,vždyť pracuje ve službách :))nikdo na ni nepozná ,že je taky na AD:))
Pořebovala bys Jitul nějakou zábavu ,která by tě vytrhla ze tvých chmurných myšlenek.Věz ,že bude líp:))URČITĚ ,ALE BUDEŠ TOMU MUSET TROCHU NAPOMOCT!

Samoty
se bojím i já, a to mnohem víc než jízdy autem.

Jitko, nežila jsem nikdy sama a Tobě bych to také nedoporučovala, tak maximálně kdybys doma měla svoji kuchyni - my máme dvě, matka má svoji, a je to mnohem lepší. Tam by ses naučila hospodařit po svém. Ale ono to jde málokdy zařídit. . . Nebo kdyby sis někoho našla, pořádně jsi ho poznala a pak se k němu nastěhovala, ale toho se bojíš asi stejně jako té samoty. Jen nezapomeň, že Tví rodiče tu nebudou s Tebou věčně, ale PP možná bohužel ano. Ale nikdo nikdy nevíme, jak a kde můžeme sami zkončit, brrr, fuj, to by mě zničilo raz dva :(

Dominiko,já jsem Dáša ,39 let.
PP trpím cca 2 roky,začalo to nakonci těhotenství,to jsem měla pár atak ,netušíc o co jde.Vyšetření samoz.neg.
Po porodu rok a půl bez příznaků,potéprudký nečekaný úder vyprovokovaný jiným banálním onemocněním ,kterým jsem se ale hodně vystresovala.Znovu všechna vyš.,opět neg.
Poté diag.PP,Vsoučasnosti 7 měs.na AD,BEZ PŘÍZNAKŮ PP.

HLÁŠENÍ PRO JOHANZ :))
BEROUN ,ZATAŽENO ,MRHOLÍ ,5+
PIN 2 :))

Ahoj.
Lucko - chápu, že jsi se rozohnila. Já bych si fajn život přála taky, ale osamostatnit se nedovedu. Určitě je v tom pěkný kus pohodlnosti, ale na osamostatnění není ten správný čas. Nemám práci, nemám peníze, nevím, kde bych měla bydlet a nedokážu bydlet sama. Ještě mám v živé paměti, jak jsem loni bydlela na vysoké sama v podnájmu a měla jsem každý den záchvat paniky, volala jsem mamce a vůbec jsem nespala, protože jsem si myslela, že umřu. A pak jsem si představovala, jak tam budu mrtvá a nikdo o tom nebude vědět.
Mám otázku pro všechny - jak dlouho jste v životě žili sami? Bez kamarádky, bez rodičů, bez partera, bez dětí?

DAŠENDA
SORRY ALE OSOBNÍ SVOBODY JSOU PRO MNE CITLIVÉ TÉMA MÁME JICH TAK MÁLO ASI JSEM TO ŠPATNĚ POCHOPIL...

PAJKO
PROČ NEBEREŠ AD...??? JA JSEM DEBIL TEPRVE KDYŽ JSEM ČETL TVUJ PŘÍSPĚVEK PO DRUHÉ JSEM POCHOPIL TO (AD) ABSURDUM

Míšo, prosím pošli mi také nějaké foto vaší restaurace,zajímám se též o desing tedy spíš bytový ,ale ráda se podívám .

JOHANZ ,možná to tak vyznělo ,ale já to myslela tak jako všeobecně ,že je to zkrátka jejich věc ,i já jsem to přeci rozebírala a pak jsem si řekla ,že každej je holt zvyklej na něco jinýho i když to třeba může trochu vybočovat :-)))VÍŠ?
PAJKO ,zdravím Tě ,já si prostě myslím ,že jsi taková žena ,osobnost:))a tlustá teda ne. :))
VŠEM HEZKOU DNES UŽ STŘÍBRNOU ADVENTNÍ NEDĚLI :))

Dominiko, jestli sem psávala i Tvá maminka, pak si na Tebe vzpomínám. Jak je?
Jsem tu téměř nejstarší, PP mám od 13 a příští rok s ní oslavím 40.výročí, ale v žádném případě mě netýrala celý život :-). Toběby se to nemělo přihodit, budeš ten případ jako Lucie a budou Ti nabíhat roky bez PP. Naše generace se nemohla na PP léčit, protože ta diagnóza neexistovala. Taky neexistovaly současné moderní a účinné léky, natož propracovaná psychoterapie. Takže jsem ji přechodila, no a co člověk přechodí, toho se přetěžce zbavuje. Ale si myslím, že jsem prožila a prožívám život, o kterém si myslím a taky to tak cítím, že byl a je šťastný. Měj se krásně a pozdravuj maminku :-)

Dášendo, nepřipadám si jako silná žena... tlustá to ano :-) Zkrátka nějak ten život šel... myslím, že mě nejvíc drželo nad vodou vědomí, že mám děti, které mě potřebují. I dnes mě potřebují, nejenže ještě studují, ale i mně scházejí rodiče a to nejsem dítě, taky bych si ráda pořádně užila vnoučat a občas i užívám. Kdysi po třetím porodu jsem měla našlápnuto na zhroucení, ale zase ty děti a pak taková v podstatě nepravdivá věta od odborníka, že "...inteligent si musí pomoci sám...", věděla jsem, že je to blbost a klam, ale přistoupila jsem na jeho hru, snažila se být inteligentní a tak jsem se pomalu dostala zpět do své normy. Humor dokáže velice pomoci. Jsme porouchaní, nemoc to ani není, má tu porouchanost dokonce v názvu. Neměnila bych s jinou diagnózou, když už musím nějaký zdravotní problém mít...
Můj partner i mé děti berou mé panické stavy dost dobře. Je to i tím, že jsou informovaní. Partner smutek skrývá, když bývalo hodně zle, choval se navenek klidně, ale co se mu dělo uvnitř, netuším. Ví, že se snažím poradit si sama, takže pokud se stane, že mi ataka přerůstá přes hlavu, spěchá mi na pomoc, uvědomuje si ten větší nápor. Mám v tomto směru štěstí, ale myslím, že je to i dost o tom, že o PP dokážu hodně otevřeně a bez zábran mluvit a diskutovat. Vítám každý názor svého okolí, pomáhá mi dotvořit si obraz o PP, o sobě o lidech kolem sebe...

Johanzi, léčím se, čím se dá :-) Ne, vážně, Buspiron, dle potřeby Neurol, příp.Lexaurin, chat PP5 na www.doktorka.cz :-), láskou, prací, aktivitou, odmítáním sebelítosti (ale taky se umím pěkně politovat) a všech negativních emocí. Obecně mám ráda lidi a život, i když mi umí taky být propastně smutno a zoufale, snažím se v tom netopit a snažím se přeladit do optimistického pozitivna... Tož tak nějak
Jo a to Tvé ...BRALI AD ABSURDUM... tak takové AD neznám :-) kolikátá je to generace? :-)

Ahoj Evi Rokytko, že se ukážeš! :-) Je mi líto, že máš ataky, já taky sem tam ataky, je to boj, ale my ho vyhrajeme, ne?

Ibri, taky mám na stará kolena strategii vykání v reálném životě. ale tady tykám na potkání, bez dovolení, to je fakt.

Jitko B, mně taky hodně pomáhala za svobodna, i později maminka. Studenou vodou jsem se párkrát polila sama a byla to vždy úleva, taky studené obklady, ale podobně i teplé... Odpustit bys měla, uleví se nejvíce Tobě, proto Ti to na terapii radili. Když člověk v sobě drží křivdy, je to jed, sebeotrava. Zkus se k tomu dopracovat. Většinu věcí nelze vrátit ani napravit, člověk je tvor omylný a nedokonalý a tak by se k němu mělo přistupovat. Přeji Ti, abys to dokázala, pomůže Ti to velice. Co se týká vánoc, pokud rodiče žili, nebyly vánoce, kdy bychom spolu večer nebyli. Když jsem už měla rodinu, chodívali k nám na večeři, měla jsem to tak ráda a dodnes s dětmi chodíváme k ženatému synovi anebo oni k nám. Cítíme tu potřebu všichni a pokud žijeme v jednom městě, docela se to nabízí.

Jituško,to jsem ti napsala já,dobrou noc

Jituš,tobě chci říct jedno..nevím,třeba je to všechno úplně jinak ale já to vidím takhle!Snaž se co nejdříve osamostatnit,jistá závislost na rodičích je pro tebe zhouba!Když si začneš svůj život řídit,budeš si sama sebe víc vážit,získáš sebevědomí,úctu sama k sobě a tím budeš mít nakročeno k novýmu vztahu,po kterým tolik toužíš a který si zasloužíš!!Jinak se tvá zatrpklost bude prohlubovat!Nezlob se!
Odpouštět je důležité a krásné ale nesmí se to přehánět. Ted jsi ještě moc mladá a i když jsi citlivá a chytrá holka,nemůžeš zatím pochopit spoustu věcí..např.myšlení rodičů,vztahy matka dcera,otec dcera atd. Nemáš svoje děti,ke kterým by ses pravděpodobně chovala tak, aby neměly problémy podobné tvým. Odpouštěj svému otci i matce ale snaž se už dnes,dokud nebude pozdě pojmenovat jejich vinu!! Vinu,kterou se na tobě dopustili..špatnou výchovou,nezájmem,přílišnou přecitlivěností,nebo něčím,o čem tady ani nemůžeš napsat. ???Vyman se z této závislosti a zdravě se naštvi. Rodiče nám sice nechtíc dali své neblahé geny ale to ostatní,co ovlivnilo tvůj dnešní stav bylo a je zcela v jejich rukách! Jsi hezká a chytrá holka,tak se nenech úplněš zničit a postav se na vlastní nohy!!A nepiš,jak je to strašně složité,já vím,všechno na světě je složité a vzájemné rodinné vztahy snad ze všeho nejvíc ale tebe to soužití ničí,nebo se mýlím?
Jituško,pokud je hlavní příčinou tvého setrvávání u maminky strach,že při záchvatu ti nebude moci nikdo přivolat pomoc,tak to je největší nesmysl!
Už svoje stavy dokonale znáš a víš,že tě nikdo nikam nepoveze,máš zdravý organizmus a umíš své stavy tlumit lékama!!!!Nikoho dalšího k tomu nepotřebuješ a možná,že ten někdo tvou paniku nevědomky vyvolává a nebo ještě zhoršuje!! Postupně,tak jako já léky přestaneš brát,protože zjistíš,že tvé tělo je vlastně nepotřebuje a Neurol jsem si vzala vlastně jenom,když jsem si na něj vzpomněla... co kdyby!!Totální blbost ale podotýkám,že musí být příznivá doba,bez nervů a stresů! A tu já jsem díky Bohu převážně měla,spoustu let! Děkuju,tam nahoru!!
Jituš,já jsem se trochu rozohnila,víš,hrozně mi dělá zle jakýkoliv náznak psychického poškození dětí vinou vlastních rodičů,já se s tím potýkám,naštěstí v malé míře už mnoho let /manžel je toho příkladem/ ale to až někdy jindy: Nezlob se,pokud si myslíš,že se ti příliš hrabu do soukromí ale tolik bych ti přála fajn život...

Míša: Moc děkuju za odpověď. A jinak jsem z Kopřivnice. :-)

Lucie: Díky za odpověď, já vím, že strach ze strachu budu mít asi vždycky, ale velmi povzbuzující je, že nemáš ataky už 18 let! To je úžasné! Moc Ti k tomu gratuluju! :-)

Já ještě zapoměla dodat, že mám i tělesný handicap a prodělala jsem asi 14 operací, což se na mé psychice asi také podepsalo.

Dominiko,holčičko zlatá,takový mládě a už tolik pitomýho trápení ale neboj dostaneš se z toho...je naštěstí doba účinných léků,dobrých doktorů a jsme tu taky my,staré panikářské páky,které tu budou ve dne v noci pro radu,útěchu i naději!
Já tedy jsem doslova ta páka,je mi čerstvě 50!!!!! FUJ,,pořád čekám,že už jen z toho se mi paniky vrátěj/už asi 18 let jsem bez atak,no není to skvělý?? /Dominičko,čím tě nepotěším,je fakt,že strach z návratu téhle nemoci tě bude provázet asi do smrti,je to něco tak intenzivního/asi víš sama/,že to náš mozek odmítá jednou pro vždy vygumovat!
No,všichni mají z něčeho strach a my to alespon umíme pojmenovat a bojovat! A vítězně,uvidíš

Chtěla jsem Vás poprosit, jelikož jsem tu hrozně dlouho nebyla, jestli byste se mi mohli v krátkosti představit, doufám, že Vám to nebude vadit.
Já jsem Dominika, je mi 17 a PP mám asi od 11 let, kdy jsem byla šikanována spolužáky, učitelkou a navíc mi v té době zemřela kamarádka.

Ahoj ,taky vás všechny zdravím a chválím volbu Johanze,Míšo může nás všechny,co ci myslely na vítězství utěšit,že vyhrála vážně pěkná kočka!
Ted jsem si sem tak sedla a všechno přečetla,v hlavě tolik myšlenek,na co chci reagovat a najednou nic,sotva hrabu rukama po klávesnici! Už nic nevydržím,hrozná únava...tak snad za chvíli!

DAŠENDO
MÉ OTÁZKY MĚLY ZA CÍL POVZBUDIT JITKU K TOMU ,ABY JESTLI CHCE TAK NÁM ŘEKLA O SVÉM PROBLÉMU, KTERÝ JI TÍŽI.
V ŽÁDNÉM PŘÍPADĚ NEZPOCHYBŇUJI NIČI PRÁVO NA VLASTNÍ ROZHODNUTÍ, CO SE SVÝM ŽIVOTEM UDĚLÁ A S KÝM BUDE TRAVIT VANOCE NEBO CELY ŽIVOT.
VZHLEDEM K TOMU ŽE JSI POZNÁMKU O TOM CITUJI......"ALE JE TO JASNĚ JEJICH VĚC"....SMĚŘOVALA KE MNĚ DOVOLUJI SI ZAREAGOVAT,,,,,KDYBY JSME TO BRALI AD ABSURDUM NEMOHLI BYCHOM SI VUBEC PSÁT ,HODNOTIT ANI RADIT....PROTOŽE ÁT DELÁME CO DĚLÁME ,KAŽDÝM SLOVEM SE VMĚŠUJEME SAMI SOBĚ NAVZÁJEM DO SOUKROMI.....SORRY JSEM SE ROZEPSAL.....

PRO DAŠENDA JOHANZ

Na jednu stranu máš pravdu, že se chci od rodičů odpoutat, ale na druhou stranu vím, že bych nikdy nedokázala nechat mamku s tátou na Vánoce samotnou! Takže i kdybych toho prince našla, tak bych stejně byla aa Štědrý den doma. Ať už s ním nebo bez něho.