Panická porucha 5

Já jsem smysl života našel. Praktikuji to asi 2 roky. Začínal jsem trubičkami prům. 3 mm, postupně jsem přidával a teď používám orig. silikonové cévky.Močová roura se přizpůsobí, používám lubrikační gel s Tea Tree oil. Ze začátku po aplikaci to při močení trochu řezalo ale teď je to bez problémů. Je to nepopsatelně příjemný pocit, když cévkou projíždíte zúžením v místě prostaty.Tak se vlastně dráždí prostata. Takto se můžete dráždit "jak dlouho" chcete a nedojde k ejakulaci a při tom zažíváte nepopsatelné pocity. Už ten pocit, že máte v penisu zastrčenou takovou trubku, která vás příjemně dráždí je rajcovní a když si jdete např. zaběhat!!!

Johanz,
teď jsem dopekla poslední cukroví - mezi tím jsem dala "vyvenčit" vodní želvu z malého akvárka do vany - měla chuť běhat. Pes je v kuchyni celé odpoledne, dostal svačinu - sekanou, nějaký mls jako piškoty a kostku čokolády ... jen ty andulky ndes zůstaly na verandě a korela s papoušíkem Fišerovým zase v kotelně ... ale asi si je přinesu dovnitř za chvíli ....včera korelák se mnou slepoval marmeládou linecké a žloutkové pečivo a pořád žvanil Dobrý den, Jareeečku, pusinku, pojď!

Pajko,
víš co mezi námi je? Když jsem před 10 lety onemocněla, tak mi nadávala u mé postele do lenochů a ať už konečně vylezu a něco zase dělám atp. Udělala mně peklo na zemi a já jen nevěřícne koukala, co je to v ní za zrůdnou bytost. Už toto by jí málokdo odpustil, já sice ano, ale moje láska k ní se úplně vytratila. Tyto scény mně dělala ještě před 3 lety, takže asi 7 let 4x do roka. Fuj, toto je hnus. Přesto jí posluhuji, vysávám a toleruji její výkyvy nálad dnes a denně. Jenom když už hrnek přeteče, tak zakřičím. On ten kři mně nedělá vůbec dobře, ale asi je občas nutný nebo by z její strany vůči mne mohla opět narůst jakási šikana. Jako dítě jsem se jí na jednu stranu strašně bálá a na druhou ji fanaticky zbožňovala. Za každou trojku v ŽK mě seřvala, bila mě prutem, dávala herdy do zad. Když mně dala facku při začátku mé nemoci, tak jsem jí ji vrátila a od té doby mě nikdy už neuhodila. Tak co Ty na to?

BOŽE NEMOHLI BYCHOM TU DISKUSI TROCHU ODLECHČIT....JE MI Z TOHO SMUTNO NECHME TO NA NOVÝ ROK I KDYŽ TI NOVÍ AT SE PTAJÍ ALE STAŘI PP KLÍDEK A TEPLOUČKO....MÁM TU TAKOVÉ VEDRO ŽE BUDU JAKO TO LINECKÉ VYTAŽENÉ Z TROUBY,,,,,CO KOČKY CO PSI,CO ANDULKY ATD...PIŠTE....

JITKO CIKÁNU SE NEBOJ....ALE BUD OPATRNÁ..

Ahoj, jsem doma.
Táňo, jestli se tu ještě objevíš.Včera jsem tě hloupě odbyla s tím důchodem.Promiň, měla jsem blbej večer.
Teď jdu honem uklidit ať mám večer klid.Zatím čaves.

Zapomnela jsem se podepsat. zita

Evikrk, mám dvaadvacetiletého syna a jsem rozvedená 12 let. Otce řeším teprv od léta, to jsem se sesypala. Mám štěstí a natrefila jsem na výborného psychiatra. Tvrdí, že jinak než poctivou dlouhodobou psychoterapií se z toho nedostanu, že AD (beru Seropram 20mg)sice srovná hladinu serotoninu, ale musí se najít a odstranit příčina. Jinak se mi zdá, že agora i panika si moc nevybírají, co se věku týká. Některá traumata vyplují na povrch po pár měsících, jiná třeba po desetiletích. Příčina nikdy není jen jedna - aspoň to říkali v Bohnicích :o)

Ta jsem ještě neodešla.
Zito a děti máš? Jsi vdaná? Řešilas někdy ty "zážitky"s nějakým odborníkem?
Mě vždycky překvapí, žePP, agorkou trpí tak mladí lidé. Já myslela, že se to třeba projeví v našich letech, jsem jen o dva roky starš než ty. A to po nějakých prožitých traumatech.
Teď už ale opravdu jedu, večer budu na přijmu.Ahoj.

Ještě já.Tak jsem dnes donesla paní doktorce papíry ze sociálky k vyplnění.Odborní lékaři už nepracují a jsem objednaná na 19.1.2007 což byl nejbližší termín.Ale chtěla jsem vám napsat, jak jsem se u doktorky zasmála.
Vyplňovala ty papíry pro sociálku a jak se ptala na všelijaké neduhy, tak už jsem se musela smát, protože jsem všechny měla.Přišlo mi to k smíchu, doktorka se ptala a já na všechno, ano, ano.
Tak doufám, že sociálka taky řekne ano a důchod mi nechají.
Lucko, dík za optání, bolej. Já už si z toho dělám srandu, ale co můžu jinýho.Jsem ráda, že jsem neskončila na vozíku a ty ostatní problémy asi k té páteři patří. Po tom 20. lednu budu zas mít rehabilitace a tak to zas na chvíli půjde.Vždyť kdyby nás nic nebolelo, tak bychom si mysleli, že už jsme umřeli.
Krkonoše jasno, mráz.Ale krásně.
Špindl bez sněhu, ale jinak hory jsou pocukrované.
Balím a jdu domů.

Je mi 44. Taky si myslim, ze se odpousti tezko. Hruza to byla, na cas jsem zapomnela, vytesila to z pameti. A pak jednou, to mi bylo kolem triceti, kdosi kdesi vypravel pribeh ctyr sester, ktere zneuzival jejich otec. A v tom okamziku jsem si "vzpomela". Asi po pul roce prisla prvni panika, jenze to jsem netusila, samozrejme, o co jde.

Zito, tady se odpustit nedá.Za tohle bych sekala ruce a nejen ruce.
Nevím co víc říct, nezažila jsem to a neumím si ani představit, co to musí být za hrůzu.Běhá mi z toho mráz po zádech a to jsem bába v letech.Co to musí udělat s dětskou dušičkou, nevím..........
Tohle se neodpouští, nezapomíná.
Kolik ti je?

Jak snadno se to rika - mela bys dokazat odpustit... Trinact let zapasim s panikou, agorafobii a ted uz i s depresi. Otec se pred mnou obnazoval, nutil me, abych na neho sahala apod. Trvalo to nekolik let, mama o nicem nevedela, hanbou bych se byla propadla, kdybych o tom mela komukoli rict, navic jsem se otce strasne bala. K tomu pil. Bylo mi deset, kdyz to zacalo. To pro ty, ktere by tak velkoryse odpoustely. Netvrdim, ze si ma clovek vzit nenavist do hrobu, ale JAK odpustit...?

Asi už vážně blázním. Možná si tak moc přeju, aby už bylo po Vánocích, že už mám nový rok. Ty státnice nebyly loni, ale letos.

Tak po těch koledách ráno mám dneska další "vánoční" zážitek. Byla jsem si poprvé pro dávku sociální péče. Stála jsem asi půl hodiny ve frontě se samými cikány. Dost jsem se bála. Jsou hluční a pořád se smáli a já si myslela, že se smějou mě. Tak jsem byla ráda, když jsem vypadla.

Co se týká odpuštění otci, tak vlastně nevím, jak odpuštění vypadá. Určitě vím, že za ním nepůjdu a neřeknu mu do očí, že mu odpouštím. To by mi připadalo dost trapné. Možná, kdyby se začal snažit on, tak by se to nějak urovnalo, ale z jeho strana žádná snaha nepřichází. Prostě mám pocit, že jsme mu na obtíž. Třeba, když jsem loni nechtěla jet na státnice autobusem (protože jsem měla rozjetou PP), tak mě tam sice odvezl autem, ale celou cestu jsme mlčeli. A ještě si od mamky nechal zaplatit benzín!

Pajko,jsi obdivuhodně chápající,empatický člověk a moc si tě vážím ale když to trochu přeženu vrah,který zabil vloni na Karláku tátu mimina/mimochodem byla jsem asi 100 m od toho / měl jistě krušný život,těžké dětství a tisíce jiných problémů! Je třeba mu proto odpustit???
Přesto souhlasím,že Jitka by svému otci odpustit měla ale jedině kvůli sobě!!

*°LENKA

A CO JÁÁÁÁÁÁÁÁÁ

*Lenko, líbila se mi moc story s červenými slony a představuju si papaláše, jak asi z toho byli na nervy :-)

Jitko, čtu všechno, ale myslela jsem, že "jenom" pil. Víš, možná, že jsem příliš stará a bez iluzí. Prostě dospělým lidem se stává, že se zamilují, že si neví rady, že se uchýlí k alkoholu, že jsou agresivní, protože si tím vybíjejí bezmocnost. Neomlouvám je, ale myslím, že Tvůj otec má i svá pozitiva, jenom je neumíš anebo nechceš uvidět. Měla bys mu dokázat odpustit, dokud žije. Uleví se Ti. Nedáváš mu žádnou šanci. Existuje nějaká podmínka, možnost, kdy bys byla schopna mu odpustit? Téměř každý partnerský si projde krizemi, ideální je, když to dětí nepocítí, ale ony to pocítí téměř vždy, minimálně se doma změní atmosféra. Jiné děti prožijí dětství vedle nemocných rodičů, každý máme nějaké negativní vzpomínky z dětství. Z pozice dospěláka bys jim měla dokázat odpustit, už se tu všichni opakujeme-kvůli sobě!
Já nevím, odsoudit je tak snadné. Mám ve své blízkosti lidi, kteří kritizují své rodiče a přitom jako rodiče v podstatě docela selhali...

*Lenko, mně taky fotku na jap.ka"seznam.cz. Díky

ano..je hrozné číst vaše příběhy,je hrozné,že existují otcové,matky,manželé kteří mrzačejí dětské duše,at již svou hloupostí nevědomě nebo díky své nadutosti a sobectví vědomě!Vše je trestuhodné,není pro tyto lidi omluva,představuju si trpící matky,které zoufale chrání svoje mládata před nezralým agresivním otcem svých dětí, prožívají psych.muka....hnus,Evi zdravím tě,snad dnes záda tolik nezloběj??
Lenko,fotku jsem dostala,fajn ale myslela jsem,že budeš krmit třeba sloníka,tak ještě další,taky ti pošlu!

Lenko,taky nemám fotku, prosím prosím.

Teda brrrrrrrrrr. Tak jsem vás dočetla a může se někdo divit našim problémům, když máme za sebou takové zkušenosti a zážitky. Jak píše Lenka, to že nejstarší syn už měl rozum a dost chápal, taky nás to asi nejvíc sblížilo a dodnes s tátou nepromluví ani slovo.On by ho jeho biologický otec, jak říká syn, stejně nepoznal. Žijeme v jedné vesnici, ale nějak to osud chtěl, že za těch 15 let od rozvodu se opravdu nemuseli potkat.Je fakt, že kluk byl hodně ve světě, na internátě. My spolu o tom moc nemluvíme, ale mému nynějšímu muži, ve kterém má opravdového tátu,tak tomu se svěřuje, že ta nenávist k tátovi je hrozná, za to co nám prováděl.Asi ty děti vnímají víc, než my si myslíme. Taky jsem neusnula dřív, než přišel domů, abych mohla kluky bránit, kdyby něco.
Nikdy jsem nad tím zas tak moc nepřemýšlela, až když dnes Jitka napsala o své rodině.Kluci taky asi nosí něco ve svých dušičkách, ach jo.