Tvořivost
A pak se začne okamžitě něco dít, protože za člověkem se skrývá Bůh. Jen mu je třeba trochu uvolnit cestu, dát mu možnost projevit se skrze vás. To je tvořivost - umožnit Bohu, aby se projevil. Tvořivost je náboženským stavem.
Proto říkám, že básník je mnohem blíž Bohu než teolog, a tanečník je mu ještě blíž. Filozof je mu nejvíce vzdálený, protože čím víc přemýšlíte, tím větší stěnu stavíte mezi sebe a celek. Čím víc přemýšlíte, tím víc jste. Ego není nic jiného než všechny vaše nahromaděné myšlenky z minulosti. Když nejste vy, je Bůh - a to je tvořivost.
Tvořivost znamená, že se nacházíte ve stavu naprostého uvolnění. Neznamená to nepřítomnost jakékoliv akce. Nebude to ale vaše dělání, budete pouhým nástrojem. Skrze vás začně znít píseň - vy jste ji nevytvořili, přichází odjinud. Vždycky přichází odjinud. Pokud ji vytvoříte sami, je obyčejná, všední. Jestliže však přichází skrze vás, je mimořádně krásná, má v sobě něco neznámého.
Lao-c´ to nazval wej-wu-wej, konání v nekonání. To je paradox tvořivosti. Jestliže se díváte, jak malíř maluje, samozřejmě že je aktivní, vrcholně aktivní, šíleně aktivní - je samá akce. Anebo když sledujete tanečníka, je samá akce. Přesto však hluboko uvnitř žádný aktér není, není nikdo, kdo by něco dělal, je tam jen ticho. Proto tvrdím, že tvořivost je paradoxním stavem.
Všechny krásné stavy jsou paradoxní. Čím výš jdete, tím hlouběji se dostáváte do paradoxu reality. Nejvyšší akce je spojena s největším uvolněním - na povrchu dochází k velké akci, hluboko uvnitř se nic neodehrává anebo se děje pouze nic. Tvořivost je odevzdání se síle, která není vaše vlastní, je mimo vás.
Meditace je tvořivost. A když zmizí ego, zmizí i rána ve vašem nitru, jste vyléčení, jste opět celí - vaší nemocí bylo vaše ego. A když zmizí ego, už nespíte, ale začnete plynout. Začnete plynout s nesmírným proudem existence.
Ego je vaše smrt a smrt ega je začátek vašeho skutečného života. Skutečný život je tvořivost.
Netvrdím, že se všichni stanete Picassem nebo Shakespearem, to neříkám. Jen několik z vás se stane malíři, několik z vás se stane zpěváky, několik z vás se stane hudebníky, několik z vás tanečníky - o to ale nejde. Každý z vás bude tvořivý svým vlastním způsobem. Budete třeba kuchařem, ale budete to dělat tvořivě. Anebo budete třeba zametat ulice, ale bude v tom tvořivost.
Nebude v tom nuda. Budete vynalézaví v maličkostech. I při uklízení budete vnímat něco posvátného, stane se to určitou formou modlitby, takže cokoliv budete konat, bude mít příchuť tvořivosti.
Není nutné, abyste byli slavní. Ten, kdo je opravdu tvořivý, se o slávu vůbec nestará, nemá to zapotřebí. Je tak úžasně naplněný tím, co dělá, je tak spokojený s tím, čím je, a tam, kde je, že o touze nemůže být ani řeč. Když jste tvořiví, touhy zanikají. Jestliže jste tvořivý, mizí ambice. Pokud jste tvořiví, již jste tím, čím jste vždy chtěli být.
Zdroj: Osho - Tvořivost, nakladatelství Eugenika
Komentáře
MOTTO: Před osvícením: nanos vodu a naštípej dříví.
Po osvícení: nanos vodu a naštípej dříví.
Chápete? Žijte!
Krásné je pozorovat děti, když si hrají - tvoří a nechávají se unášet svou fantazií. Neomezení hranicemi, zákazy, příkazy co smí a nesmí, co mohou a nemohou, o čem smí snít a o čem ne...
Hrají si, zkoušejí a smějí se. Tvořivost zde má ještě volné pole působnosti než přijdou zábrany a smutek.
Koukáme na dospělé, kteří si "nedovolí" experiment ani v myšlenkách natož v životě (tam jen potud, pokud je to žádoucí a přijatelné, nebo pokud jim "to" "někdo" přikáže. Škoda.
Nádhera člověčenství je v tvořivosti. Uvolňuje, rozšiřuje hranice, rozjasňuje a rozveseluje. Obohacuje.
Prý to jde,jsou firmy,které lidem dopřávají přátelské prostředí,protože potřebují jejich kreativní výkon spíše než objemově velkou výkonnost s minimem tvořivosti.
Jde něco takového udělat i sám sobě?Leda,že by v sobě člověk našel nějakého osvíceného šéfa,ale to je nejspíš utopistická fantasmagorie,nic takového nejde sám sobě připravit.
Jestli to dobře chápu,tak pro mě kreativita znamená spíš nachávzet se v nějaké činnosti typu škrábání brambor nebo plavání než v tom zavřít se s plátnem v kutlochu s lahví vína a nad ránem se probudit nad plátnem s selfportrétem umělce...
Ono to předpokládá víc světu dávat než konzumovat a to i v lidských kontaktech a to nedokáže každý.Je tolik expertů.
V čem to tkví nevím,ale prý k talentu je třeba i něco víc,jinak skončí třeba v hospodě a nic nevytvoří.
Nějak reagovat na podněty,vnímat je a neuzavírat se do sebe,zároveň furt jen nezpracovávat kvanta informací a nepoužívat tak mozek jen jako lepší třídičku.
Potom ta tvořivost,ale co to vlastně je a jak pro koho.
Kontemplovat,meditovat a nebo mít za to ,že nejlepší tvořivostí je termín.
S věkem jednak ubývá přirozená energie jít do všeho nového a taky je tu problém s pamětí a s tím jak to utřídit,nebo to nechat být,protože toho sou už kvanta a brzdí to právě tu tvořivost branou jako podnikání nových věcí a otvírání nových horizontů.
- Odpovědět
Pošli odkaz