Panická porucha

Konečně jsem se také odhodlala přispět sem se svým problémem. Je mi 23 a mám astma, jsem alergička už skoro na všechno a před rokem jsem byla na operaci s ledvinou (plastika pánvičky a odstranění 1 kamene a ještě jeden kámen zůstal, prý nešel vyndat). Po operaci se mi zhoršilo astma, které v té době ještě nebylo prokázáno, protože mě obvodní lékařka nikdy nikam neposlala a vždycky při potížích mi napsala nový inhalátor. A tak asi po 2 měsících po operaci jsem měla astmatický záchvat, zřejmě nervového původu (to je moje domněnka), protože jsem urychlila příchod do práce, když zpětně vzpomínám tak vlastně už po 3 týdnech po zákroku. Což bylo trochu brzy, když jsem měla zůstat doma 2 měsíce. Jenže kvůli práci ... Teď už bych to taky řešila jinak. Ale abych se dostala ke svému problému, po operaci, když jsem začala chodit do práce jsem měla hrozné stavy. Bála jsem se chodit sama na nákup, bydlela jsem se svým přítelem 5 měsíců v novém bytě a celkem se mě i stýskalo po rodičích a sestře, nemohla jsem dojít ani od autobusu k domu (asi 50 m) jak jsem se pořád něčeho bála. A teď začal podzim a mě se stala ještě horší věc, byla jsem po flámu a mě se zdálo, že se mi špatně dýchá, ale věděla jsem, že to není astma a začala jsem si vsugerovávat, že nemůžu dýchat a že se mi určitě zastaví dech a já umřu. Vážně jsem měla pocit, že už je konec. Fuj je mi hrozně, když si na to vzpomenu.Ještě, že u mě byla moje sestra a můj přítel a uklidnili mě, měla jsem tak 3 dny klid. Ale byla jsem rozhodnutá, že k lékaři stejně musím, protože se to rok od roku zhoršuje. Připadá mi dýchaní jako nepřirozené, pořád se sleduju. Teď mi bylo asi týden krásně, ani astma jsem neměla.Mám hrozný strach ze smrti, nevím proč, ale pořád mi jde na mysl myšlenka, že brzy umřu. Prostě jsem asi blázen. Chodím asi třičtvrtě roku cvičit a to mi dost psychicky pomáhá, i když v tom mém období, jsem se tam bála jít, že se mi něco stane. No, teď se tady vyzpovídávám a zase se mi třesou ruce. Když jsem měla to před týdnem to hrozný období, tak jsem se objednala k psychiatrovi, takže zítra jdu, ale hrozně se za to stydím. Prosím můžete mi někdo říct o co jde, hrozně mě to otravuje život a já žiju ráda. Taky se mi stává jedna nepříjemná věc a to: v noci mě vzbudí jako by zástava dechu a chvíli lapu po dechu a potom zase usnu. Vždycky jsem z toho ráno špatná, co to zase bylo. Ale není to každý den. Nevím co to je. Všem kteří mě poradí budu moc a moc vděčná, ale prosím moc mě nestrašte.

Přesně s Vlaďkou souhlasím. Někdy také pomáhá studená spracha nebo alespoň studený obklad na hlavu. Díky za příspěvek.

Ahoj vsem zucastnenym, chtela bych prispet i svym dilem. Syndrom panicke poruchy u me byl diagnostikovan v roce 1998 a byl spojen i s diagnozou atypicke mentalni anorexie. Byla jsem na psychiatrii v nemocnici, brala jsem leky jako Deprex, Fevarin, Lexaurin, Neurol, Xanax, Dogmatil, Risperdal a nakonec jsem se z tehle cele lecby proste slozila. Muj doktor me zrejme bral jako pokusneho kralika a zkousel, co zabere. Bylo mi silene a ZADNY z tech leku mi vubec nepomahal. Ziju s timto syndromem uz skoro 4 roky a naucila jsem se s nim zachazet. Beru podpurnou lecbu - Peritol na chut k jidlu a Degan na travici potize. Zachvaty uz nemivam tak casto a kdyz to prijde, vim, ze nejlepsi lek pro me je: dat si horkou vanu a rychle jit neco delat, abych odpoutala pozornost od toho, ze je mi zle. Zabira to. K psychiatrovi uz bych se lecit nikdy nesla.

Ahoj Lído, využij nabídky a lékaře a účastni se stacionáře. Kombinace léků a psychoterapie je to nejlepší, co ti může pomoci. Udělej si na sebe čas, vyplatí se ti do budoucna, až se ti uleví. Léků se neboj, zabírájí pomaleji, ale přijde doba, kdy intervaly dobrého období budou převažovat nad trápením. Existuje spousty literatury, doporučím ti knihy od MUDr.Praška-vycházejí v nakladatelství GRADA. Měla jsem tu čest projít v jeho skupině denního stacionáře a jjiž 4 roky beru léky, pracuji na sobě a čerpám stále z jeho zkušeností,rad a charisma. Ahoj Hanka

Lído, myslím si, že psychoterapie by byla dobrá, já si teď o tom čtu knížku a kdybych jí měl dříve, to by bylo fajn.Je dobré, když ti někdo vysvětlí, co se vlastně s člověkem děje, a jak se proti tomu postupně "trénovat".Léky tě dostanou na jistou hladinu, ale asi úplně nevyléčí.Já jsem pral ten SEROXAT 2roky, je ze stejné skupiny jako tvůj Zoloft, ale moc jsem s ním spokojen nebyl, nebylo to ono.Teď beru AURORIX a myslím, že je mnohem lepší.Ale je jasný na každého, zabírá každý lék trochu jinak.

Děkuji za Vaše rady a poznatky, já už jsem víc jak rok pod různými antidepresivy (mimo jiné i Zoloft, který je také určen k léčbě panické poruchy), můj lékař - je již druhý mi říká, že jsem spíše neurotička a dál mi předepisuje a zvyšuje dávky léku noveril a také beru lexaurin, ten někdy pomůže někdy ne. Faktem je že to utrpení, ale jsem dospělá je mi 36 a mám dítě, tak se s tím učím žít. O tém lék si mu příště řeknu, ovšem nevím zda mi ho bude chtít předepsat, protože jak říkám tvrdí mi, že mně léky nepomohou, ale správná psychoterapiie, chce abych chodila do denního stacionáře a to po dobu 6 týdnů, tak nevím jak se rozhodnu.

Lído, připojuji se k Ivě, sama se z toho nedostaneš, i když se s tím budeš prát, spíše se to zhorší.Léky je potřeba brát já bral SEROXAT, ale ze začátku, k tomu opravdu potřebuješ asi ten lexaurin na uklidnění, protože než začnou antidepresia zabírat, tak je to dost kruté.Je dobré si o tom také něco přečíst, jak se zbavit těch automatických myšlenek mozku, které panickou poruchu způsobují.Kdyby tě něco zajímalo, tak se zeptej.Hodně štěstí.

Zaujala mě Tvoje otázka ohledně panické poruchy. Trpěla jsem touto nemocí asi půl roku a snažila jsem se ji zvládnout sama, i pomocí různých rad od kamarádek. Kdo to nezažil, tak to nepochopí, co to je za pocit, prostě cítíš, že odcházíš na druhý břeh a je konec. Nakounec jsem ze zoufalství skočila u známé psychiatričky, která mi napsala lék SEROPRAM, je sice drahý, ale platí ho celý pojišťovna. Mojeproblémy přešly asi za 10 dní a už se nikdy nevrátily. Tento lék je nutno brát dlouhodobě, třeba i několik let, nemá návykové účinky a léčí podle mně centrální nervovou soustavu. Jeho účinek se dostavuje tak 10 20 dní po prvním podání. Ze začátku to může být i horší, tak se musí pár dní užívat nějaké antidepresivum, třeba Lexaurin nebo Neurol. M?yslím, že to sama v žádném případě nezvládneš a pomoc odborníka je nezbytná. Kdybys chtěla, dám ti kontakt na svoji lékařku, ale jsem z Brna. Přeju mnoho zdaru a zbav se toho, než Ti to nějak vážně ublíží. Iva

Ahoj Lido, zkus si koupit B komplex.

Chtěla bych se zeptat někoho, kdo touto chorobou trpí, jak se s ní vypořádává, já mívám panické záchvaty několikrát denně, vždycky si myslím, že už opravdu umřu, nebo omdlím, nějak to pak přejde, ale jsem z toho hodně vyčerpaná a nešťastná, beru léky, chodím k psychoterapeutce, ale zatím bez většího výsledku. Prosím o radu.