Nenavidim deti

Mne je 25, mela jsem pohodovy detstvi a deti jsou mi vetsinou lhostejny, aspon zatim. Moc maly deti me nekdy stvou, ze rvou, ale vic mi vadi ty vetsi. Tak kolem 7-12 let, zdaji se mi trapni a nevychovani. Nekteri jsou slusni a mily, ti mi nevadi. Ale hrozne mi lezou na nervy ty rozmazleny holcicky, ktery se stale blbe dotazuji, jen aby si vynutily pozornost a jese se bavi tim, jak je ostatni sledujou, ale hlavne jsou tema svyma kecama trapny. Ty bych fakt liskala. Pritom mi je jasny, ze jsem asi byla stejna. Nicmene, nektery deti jsou skutecne fajn, vychovani a pritom se prehnane nestydi. Nesnasim tu detskou stydlivost, kdyz se decko chouli za zady rodicu a za chvili je schopno vyvest neuveritelnou lumparnu, at vsichni vidi. Mam radeji deti, kteri jsou stredne drzi, ale zase si stoji za svym nazorem, uz jako deti. Myslim, ze vetsina deti to proste zkousi, co dospeli vydrzi a to me prijde priserny. Myslite, ze to je otazka vychovy? Ja totiz myslim, ze ano. Fakt nesnasim rozmazleny deticky, co stale fnukaji a otravuji. Naopak mam ale velice rada ty sikovny, ktery maji spoustu zajmu a neboj se dospelych a dovedou si s nimi vykladat, i kdyz detskym zpusobem a hlavne se umeji chovat. Skutecne mam obcas nutkani, kdyz sleduju nejake dite v tramvaji, mu vrazit par facek a je mi dost lito tech rodicu. Je mi jasny, ze se mnou neni neco v poradku, ale jako pripad pro psychologa se taky necitim. Mate nekdo stejny pocity? A myslite, ze me to vlastnim materstvim prejde? Myslite, ze budu strasne prisna matka? Moji rodice jsou velice liberalni a nikdy jsem s nimi nemela konflikty. I kdyz jako decko jsem asi parkrat na zadek taky dostala, to si pamatuju, ale tak zdrave akorat, zadny trauma z toho nemam. Jeste jedna drobnost, mne skutecne vice vytaceji holcicky nez chlapecci a nevim proc. Jestli je to obecne tim, ze holcickam vic veci projde a na kluky jsou kladeny vyssi naroky uz od detstvi. Taky bych ja sama chtela mit radeji kluky nez holky. Myslite, ze to muze byt taky tim, ze ja sama mam spis pratele mezi muzi a s zenami moc nevychazim, nebot se vzdy presvedcim, ze jim jde jen o rivalitu a intriky. Proste s chlapama to je v pohode. I kdyz treba s vlastni matkou si rozumim perfektne. Paradoxni, ze?

Nevim, ale proc se mi tak tz deti hnusi ? Nemam je rada, nejradeji bych je zabila, fuj, jsou tak odporny.

CO BLÁZNÍŠ!!!!Zapomeň na to, že si zasloužíš smrt!!Musíš s tím bojovat!!!Je mi líto, že jsi měla takové dětství, pravděpodobně je problém zakořeněn právě v tvém dětství!Zkus se tomu postavit! Změň dědictví po tvých rodičích. Ty přece nejsi jako tvoje matka! Jsi sama za sebe! Máš nějaké dobré přátele? Zkus se jim svěřit, určitě ti pomohou prolomit ten pocit nenávisti! Říkáš, že chceš aby děcka brečely jako tehdy ty! A proč? Cítíš to jako odplatu? Neměla by sis vylívat zlost na někom jiném?a ty víš na kom! Ale to by stejně nikam nevedlo! Ono se ti neuleví! Nikdy se toho nezbavíš, když to budeš řešit jako pomstu!!!!Je ale vidět, že by jsi s tím ráda něco udělala, protože jsi otevřela tyto stránky a napsala sem. Tak pokračuj....Začni u sebe...Budu ti držet pěsti!!Pa Káťa

Moniko, hlavně neubližuj nikomu jinýmu ani sama sobě a radši si s tím zajdi za odborníkem, pokud je to s tebou takhle zlý. Já jsem to spíš myslela tak, že nemám potřebu nikomu ubližovat, ale rozhodně chci mít čas od času klid a pár chvil sama pro sebe.

Kato, no mela jsem hnusne detstvi, mama me mlatila, ne nijak brutalne, ale dost surove. Deti ve skole me nenavidely, tak asi proto k nim necitim zadnou lasku. Nemyslim, ze jsem uchylna, ale proste je nenavidim, mam chut je zmlatit, neco jim udelat, aby brecely jako ja tehdy ! Je to ve mne a stale nato musim myslet, asi jsem k nicemu a zaslouzim si smrt ! Je to tak, ja to davno vim, jenom nemam silu a odhodlani to udelat !

Nevím, jak moc je ta nenávist intenzivní, ale já měla zhruba ve tvém věku podobný problém - když jsem jela v tramvaji, byla jsem schopná předčasně vystoupit, když tam ječelo mimino. No a vidíš, teď je mi o deset víc a mám svoje vlastní - TŘI! A i když by je člověk taky někdy přerazil, tak je miluju. Třeba se to srovná samo. Ahoj Ronnie

S tím bys měla něco dělat!!!!Nebo se ti lehce stane, že nějakýmu dítěti ubalíš a buď ti jedna přiletí od jeho rodičů a nebo to dítě přizabiješ.Jdi se léčit to není normální a nebo je to jistej druh pedofilie!!!Já chápu, že jsou dnes děcka strašně nevychovaní a můžou za to jednak rodiče a jednak společnost, ale nejhorší je si na nich vylívat zlost. A je to tvoje vlastní zlost ne zlost na ně!Někdo mlátí pejsky-někdo svou ženu!!Je to tvůj vnitřní komplex.Zlo plodí jen zlo. Porozmýšlej o tom.Jaké jsi měla dětství?mlátily tě rodiče?Pokud ano tak je to jasný..Pa K

Ne že bych je nenáviděla, ale kolikrát mě taky pěkně štvou, hlavně proto, že jsou hlučné. Mám teď na mysli svoje vlastní, dosud předškolní děti. Nemám ráda rámus, ale klidu si člověk s dětmi v bytě tedy neužije. Navíc se pořád perou a hádají mezi sebou, člověk aby je pořád rovnal, je mi až hanba pořád je okřikovat a trhat od sebe. Ach jo. Bohužel vím, že čím větší budou, tím to bude horší...

Já zase nenávidím puberťáky,to je banda fracků,které když vidím,tak se mi "otvírá kudla v kapse".To jejich věčné prudění!Závidím rodičům,kteří mohli dát svá děťátka do internátní školy a tam pěkně zůstali,dokud nevystudovali.Vrátili se domů dospělí a bylo po problému.Jenže to bylo v jiných zemích a v jiném století.Ach jo!

Nevim, jestli je to normalni a cim to muze byt zpusobeno, ale ve svych 24 letech nemam rada deti a kolikrat citim, ze bych je nejradeji zmlatila nebo je nejak provokovala. Ma nekdo podobny pocit ?