Deprese, můj příběh, plánuji sebevraždu

Vím o čem píšeš, nevzdávej to .Najdi dobrého psychologa.Sama s tím to problémem bojuji.Držím palce!

Tak otřesnou sebelásku...vsyk ty o tom nemas ani paru, co takova deprese znamena.. tak drz zobak.

Musím říct že to co sem přečetl tak mě doslova vyhnalo slzy. Slzy ve kterých se vidím na tvém místě. Prožívám něco podobného. Od problémů doma počínaje u lásky konče. Taky nedokážu říct nic k holce o který si myslím že by to s ní stálo za to. Mám rád stejně jako ty tu magii, magické místa , které navštěvuješ a žiješ na nich životem, který překrývá tvou bolest. Nekonečné deprese, a když je jeden den dobrý ten druhý se změní na pravý opak. Jestli máš třeba icq tak mi napiš. Myslím že si budeme rozumnět. 361286575 to jest moje icq.

To co jsi napsal je hodně podobné tomu mému příběhu. Lékaři mi diagnostikovali deprese. Léky jsem brala asi 3roky. Pomohli jen dočasně. Trvale to nevyřešíš. K psychologovi jsem také chodila. Skoro zbytečné až na poznatek, že jsem tak trochu dítě. Skončila jsem až na psychiatrii odkud jsem utekla. Kdo nezažil nepochopí. Smiř se s tím, že to je doživotní. Pro někoho je život dar, pro jiného jen přežívání, to znám. Doopravdy hodně mi tvůj příběh připoměl ten svůj a ráda bych se s tebou setkala. Napiš mi na icq :368171755

Chtěla bych se s tebou sejít. Ozvi se mi.

O vybočování z davu mi...Souhlasím s pati, jsem na tom stejně.
Bohužel povinnosti, vztahy a ohledy
mi dovolí udělat jen nepatrné změny, ač tolik potřebné a zoufale chtěné!

Jano, teď už chápu tvůj...Kazda psychiatricka ma sve vlastni zajmy, a ty se mohou maximalne jen castecne prekryvat se zajmy jejich pacientu (respektive obeti). Rict, ze lekari maji pomahat svym pacientum, je jako rict, ze by nemely byt valky, ze by se nemelo plytvat vodou a ze vsichni lide by meli zpusobne stolovat.

Zdravím vás.Rozhodl jsem se...To je vážně směšné. Zkus si tyhle stavy prožívat od dětství, myslím "to léto, kdy už jsi nebyl schopný jít k vodě" a třicet let tak vydržet,... chceš se zabít ? zabij se.. kdybys to chtěl, nepsal by si sem..

Štěpáne, řve na mě...Jano, teď už chápu tvůj strach, a doslova mi vyrazilo dech, co jsi napsala. Lékaři mají přece lidem pomáhat, ta tvoje psychiatrička tě ale doslova ničí. Ale neřež se, určitě existují cesty, jak z toho ven, aniž by sis ubližovala. Až s ní zase budeš mluvit, je důležité, abys zůstala v klidu. Mně pomáhá, když si v duchu přehrávám oblíbenou písničku. A když začne řvát, řekni jí "Nekřičte, prosím, byla bych ráda, kdybychom to probraly v klidu." Zopakuj jí to i víckrát, pokud zase začne řvát. Je to asertivní, ale ne urážející. Zajímalo by mě, co ti vlastně říká, když na tebe řve. Napiš mi na mail [email protected] jestli chceš, nemusíme to řešit veřejně.

Markétě bohužel nepomůžu, tu pravou příčinu už stejně těžko zjistí. Teď už se může jen domnívat, co ho k tomu vedlo.

To si nemyslím, vždy...O vybočování z davu mi povídej, já vybočuji celý život, navíc nesnáším lhostejnost a jakousi zaprděnost. Jenže ne vše si člověk může udělat dle svého. Existují povinnosti

Hezky jsi to napsala, až na...To si nemyslím, vždy záleží na nás, jestli budeme chtít jít s davem a nebo žít život podle sebe.
Budeme se třeba něčeho muset zříci, něco oželet, trochu vybočit, ale zase budeme šťastní, nemyslíš?

trdlíku, co by ses...Hezky jsi to napsala, až na to, že ty požadavky na sebe mnohdy neklademe samy, ale tenhle svět

Já žít nechci, jsou to...trdlíku, co by ses zabíjel(a), stačí jen snížit požadavky, které si na sebe nakládáš

Já žít nechci, jsou to samá zklamání bolesti, útrapy. Letité snahy nevedou k uspokojivým výsledků....Jak se bezpečně zabít?

Udělala jsem něco vážně špatného, mučí mě to každou minutu, ty víčitky a doktorka nepřijala moji omluvu a já nevím, co udělá za necelé 3 týdny, mám z ní šílený strach.

Markéto, Pampeliško a ostatní, které jste někoho ztratily z důvodu sebevraždy nebo i jiného, tak mám pochopení, když napíši, že mi to je líto, tak vám to nepomůže. Ale lituji každého života, který skončí.
Já mám o svůj život zase panický strach, ale oprávněně, mám vážné i fyzické nemoce.

Jano, z toho co jsi teď...Štěpáne, řve na mě psychiatrička a doufám, že to tu nečte + mám strach viz ten odkaz nade mnou. Zítra se buď zhroutím a pořežu se nebo to bude v pohodě. To se jedná zase o jinou doktorku.

Jani, napiš, jestli...Radmilo, nic takového, více psát nemohu, pže nevím, zda to doktorka nečte a snadno by mě poznala.
Mám strach z tohoto :
http://zpravy.idnes.cz/spor-ochrancu-prav-a-legislativcu-o-nucenou-hospitalizaci-pa1-/domaci.aspx?c=A120703_140149_domaci_hv

Děkuji všem za účast a rady, prášky žádné nechci, ale kdo ví, možná, že nakonec po nějakých sáhnu. Dýchání, bušení srdce a závratě (jak píše Jenny) mívám taky, ale zatím to nějak zvládám. Sbírám sílu, jak a kde se dá. Cítím se taková věčně nervozní, chvění v žaludku, bolesti hlavy - to je skoro na denním pořádku. No držím se, co taky zbývá. Ještě jednou všem díky.

Jj, jenom, jak ten ČAS...Jistě, ten čas pomůže ale Markéta teď prožívá
začátek a čeká ji dlouhá cesta, kterou musí urazit. Pro tuto dobu není rady,tou se musíme proplakat a prozoufat. Nejde-li fungování, pak opravdu se musí utlumit léky.
Já se proplakala a prozoufala bez nich.
Jen párkrát když začaly příznaky i somatické (dýchání, závratě apod. jsem musela sáhnout po jedonorázovém vzetí.