Depersonalizace,derealizace -život jako

text

Zdravím všechny,

depersonalizací trpím od svých cca.7-8 let, je mi 21..říkala jsem tomu tunel nebo brána, až dnes jsem se díky filmu Zmatená duše dozvěděla, že to má více lidí a taky jak se to jmenuje. Mám příznaky stejně jako většina z vás-otupělost, necítím bolest, únava, třeba dvě minuty nevidím-jen tmu a mám pocit ze oslepnu a kdyz se divam na sebe do zrcadla tak jako bych se divala na nekoho ciziho atd ale myslim ze by se to nemelo lecit lekama ja na to nic neberu pomaha mi kdyz se nejak zamestnam kdyz hodne cvicim ale jak rikam dlouho to nevydrzim jsem unavena a nekdy se mi ani nechce z postele neni to lenost nikdo mi nedokazal rict z ceho to mam a proc a zadnou knihu jsem o tom nenasla ale praskama bych to neresila nemyslim ze je to nejaka nemoc ale nikdo mi poradne nevysvetlil jak se to ve me vzalo

ivett :
To je zložité, niekedy liečba nepomáha.
Tu derealizáciu niečo spôsobuje, alebo spôsobilo. Kým sa v mozgu niečo natrvalo nepokazí dá se to vrátiť nazad.
Odporúčam návštevu psychiatra, obvikle sa liečba začína ve?mi malými dávkami a pokia? nazaberajú až potom sa zvyšujú. Ale niekedy zaberú aj nízke dávky. Pod?a mňa u teba to spôsobuje depresia.

Ahojte, uz dlhsiu dobu som sa necitila moc dobre a akurat dnes som nasla na nete tuto diskusiu a mam pocit, ze asi tiez trpim derealizaciou. moje problemy sa zacali uz davnejsie, asi pred tromi rokmi som mala parkrat panicky zachvat (teda aspon myslim ze to bol panicky zachvat, nebola som u ziadneho doktora ale vsetky tie priznaky sedeli) odvtedy som bola celkom v pohode, obcas som mala mierne depresie. no asi pred polrokom som zrazu zacala pocitovat kazdy den tocenie hlavy a stav akoby som to nebola ja, vsetko okolo sa mi zdalo cudne, nerealne, ked som sa s niekym rozpravala alebo som nieco robila tak akoby som nad tym ani nerozmyslala a robila to automaticky.predtym som prezivala dost stresove obdobie tak som dufala ze to prejde a nastastie po mesiaci sa to zlepsilo. ale teraz mam pocit ze sa to vracia. nie som ani v strese, ale citim sa unavena, nemozem spavat a zase mam ten pocit tocenia hlavy (to vlastne ani nie je tocenie, skor nejeka zla orientacia v priestore?) a zase sa mi zda ze je vsetko ine, take spomalene, akoby som sa na vsetko pozerala zdialky. niekedy mam dokonca pocit ze zle vidim:(( myslite ze je to derealizacia? a da sa toho zbavit aj bez doktorov? lebo mam pocit ze ak takto budem dlhsie tak sa zblaznim ale nechcem brat lieky a z terapie mam dost strach:(( dakujem

Netušil jsem že film o depersonalizaci Numb dostal český dabing - jmenuje se to Zmatená duše
a online to mužete shlednout tady :

http://www.kookej.cz/videa/zmatena-duse/

Zhulil som sa iba raz, vlastne prvý raz v živote. Chodím ku psychitričke, beriem AD CITALON a liek TIAPRA. Konečne došlo k malému zlepšeniu. Terez je to skôr depresia s depersonalizáciou. Som stále unavený, ospalý, bez chuti k životu, nechutí mi jesť, stála zimomrivosť, nič ma neteší, chodím ako bez duše, niekedy nemôžem jesť vôbec hlavne ráno, mám problém vykonávať akúko?vek dlhodobejšiu prácu, je mi všetko jedno. Len ležím a sedím, v tedy mi je ako tak dobre. spávam dlho a ve?mi slabo, sníva sa mi ve?a snov. V noci a nad ránom sa mi často prepletajú zmašlienkami. Aké sú pocity pri depersonalizácii ? Totiž mám dojem že depersonalizácia mierne ustupuje. Ale to je možno len moje zdanie, lebo ju prekrýva sústavna únava a ospalosť.

1. 4. 2009 12:07:15, Já som sa moc z fajčil z marihuany....

bez leku asi ne. Zajdi k psychologovi. Ono, pokud jsi byl dlouholety "hulic" a ted si prestal, tak prvni dva mesice jsou opravdu docela zahul na psychiku..

Ahoj všem! Jani osobní zkušenosti s klinikou v Bohunicích nemám, ale už jsem od pár lidí slyšela, že je docela dobrá a pokud se ti nedaří zbavt se závislosti na rivotrilu doma, měla bys zkusit tu kliniku, určitě ti pomůžou, držim palce! A co se týče toho stavu po kouření marihuany, tak zatím nezoufej a nevěš hlavu, DP se může ztratit tak rychle, jak se u tebe objevila. Nikdo ti přesně neřekne za jak dlouho a jestli vůbec se DP zbavíš, ale důležité je myslet pozitivně a nenechat se tím převálcovat, držím ti palce, at to dobře dopadne!

Já som sa moc z fajčil z marihuany. Prišlo mi ve?mi zle. Potom ráno som bol v depersonalizácii. Od v tedy sa toho neviem zbaviť. Už je to vyše 1 a pól mesiaca. Mám zlú predtuchu,že sa toho nikdy nezbavím.
Mám šancu sa z toho pekla dostať ????
Mám to spojené s ťažkou depresiou, nie som schopný práce. Dostanem sa z toho ??????

Nemáte někdo zkušenosti s psychiatrickou klinikou Brno Bohunice konkretně oddělení 24 chci se tam zbavit zavislosti na rivotrilu beru ho čtvrtku 0,5 ráno a celý večer, když snížím objevi se u me abstinenčni příznaky jsem na neschopence a chtěla bych se vrátit do práce,ale právě snižování rivotrilu se mi doma nedaří tak chci vyzkoušet lečebnu,prosím poradíte mi. Děkuji Jana

Nemáte někdo zkušenosti s psychiatrickou klinikou Brno Bohunice konkretně oddělení 24 chci se tam zbavit zavislosti na rivotrilu beru ho čtvrtku 0,5 ráno a celý večer, když snížím objevi se u me abstinenčni příznaky jsem na neschopence a chtěla bych se vrátit do práce,ale právě snižování rivotrilu se mi doma nedaří tak chci vyzkoušet lečebnu,prosím poradíte mi. Děkuji Jana

Ahoj všem, chci se s vámi podělit o mé zkušenosti s derealizaci,panickou poruchou a agorafobii.S problémy, které se projevily v 18 letech a určitě měly kořeny ještě dál , se již potýkám 24 let.
Nyní je mi 42 a můj život byl opravdu náročný. Deset let chodím na psychoterapii a posledních pár let beru léky Ad a rivotril.
Určitě vám někdy napíšu můj příběh celý. Jen vám chci řict,že si člověk určitě často myslí ,že už to dál nejde a že s tím nedá žít. Myslím si to každý den, je to opravdu mučivá nemoc. Ale přesto všechno mám 4 děti, dokázala jsem odejít od manžela tyrana, mám přátele, znovu jsem se vdala a v hlavě mám spoustu plánů do budoucna. Sice ted nevím jak je zrealizovat, když to "nejde", ale život běží dál. Cítím,že to že se za svojí neschopnost pranýřuji,není k ničemu,ale neumím se tomu ubránit..
Jak se k tomu,resp. k sobě chováte? Stydím se za to a bojím se o tom s lidmi mluvit.
Celé trápení ví jen moje psycholožka a nejlepší kamárádka.ahoj Vivi

Ahoj Petulo, máš pravdu, ty začátky jsou hrozné, kdy nemáš tušení co se to s tebou děje a hlavně proč a souhlasím s tebou, že v určitém smyslu to člověka posílí, protože po takovéhle zkušenosti se zocelíš a jen tak něco tě nerozhází. Pořád si, ale říkam, že na světě jsou lidé, kteří mají mnohem horší problémy a že tahle psychická porucha (i když hrozně nepříjemná a ubíjející) se dá jakž takž zvládnout. Práce je určitě jednou z nejlepších možností, jak proti tomu bojovat, zaměstnat své myšlenky a myslet na úplně jiné věci. Je fajn, že tady existuje taková diskuze a že člověk ví, že v tom není sám. Všem přeju hezký víkend a hodně síly a naděje!!!

Ahoj Terko,
zdravím tě. Mě je 31 let a DP/DR zažívám asi 4 roky. Začalo mi to na mateřské. Ze začátku jsem vůbec nevěděla, co se to se mnou děje, myslela jsem, že jsem vážně nemocná a je se mnou konec... Za pomoci psychologa jsem spoustu věcí pochopila a taky mě to v jistém slova smyslu posílilo. Máš naprostou pravdu, že nejdůležitější je nepoddávat se tomu. Mě hodně pomohla práce. Jsem zdravotní sestra a péče o druhé mě tak zaměstnává, že nemám čas zabývat se tolik svými pocity. Sem tam se objeví den, kdy se necítím zrovna nejlépe, ale už si to tak nějak nepřipouštím a vím, že druhý den zase bude dobře :o) Takže neztrácejme naději, nepodléhejme a bojujme! Hezký den všem...

Zdravím, je mi 24 let a už asi dva roky trpím touhle poruchou, u mě to odstartovaly problémy ve vztahu. Pár měsíců jsem chodila po psychologách, ale moc mi to nepomohlo, takže jsem s tím začla bojovat sama. Nejdůležitější je nepoddávat se tomu a věřit, že se to zlepší. Důležité je něco dělat, najít si smysl v práci, ve studiu, v kamarádech a rodině, prostě aktivně dál žít. Mě tohle hodně pomohlo, porucha nezmizela úplně, pořád mám občas pocity, že vlastně ani nežiju a nebo, že vše kolem mě je nereálné, ale za ty dva roky se to určitě zlepšilo, vrátila se chut do života a je mi o něco líp. Hlavně neztrácet naději!!!

a co takhle zkusit něco uplně jiného než číst příznaky chorob a takové věci, a začít něco dělat naplno např pracovat, sportovat nebo třeba cestovat, prostě nějak se zabavit a nemyslet pořád DP,a DR a pokud ti lékaři přesně neřekli že to nemáš tak proč si to pořád vsugerováváš do paměti? Musíš si najít smysl života pro co žít jinak jsi vyřízená.

Ahoj Pavlo, je mi teprve devatenáct, ale mám úplně stejné problémy jako ty. Dětství jsem měla bezproblémové, harmonickou rodinu, dostatek všeho, ale už dlouho se u mě projevují pocity DP a DR. Nikdo mě nechápe, psychiatři, psychologové a psychoterapeuti si mě předávají mezi sebou, už pomalu ztrácím naději, že se to někdy spraví, ale tohle není život! Každé ráno se budím s přáním, ať to všechno skončí... Můžete prosím napsat někdo, u koho se psych. stav zlepšil a podělit se o zkušenosti?

víš jak to máš psychický blok a když se s tím neumíš vyrovnat sama tak budeš potřebovat odbornou pomoc, s tímhle ti pomužou jedině odborníci

Ahoj Pavla, môžem Ťa uistiť že nie si v tom sama.Presne takéto pocity prežívam aj ja.Psychiatrička mi povedala, že trpím depersonalizáciou a panickou poruchou.Touto poruchou trpím od strednej školy inák teraz mám 25.Zo začiatku to bolo len možno jeden atak za mesiac no moôj stav sa zhoršil v septembri minulého roku,dlho som nevedela pochopiť prečo,tak som bola nútená navštíviť psychologičku,spolu sme prišli na to že PP mám z toho, že sa od mala bojím svojho otca a ten strach je vlastne spúšťač PP.K tomu sa mi pridružila aj depersonalizácia takže som musela navštíviť psychiatričku ktorá mi predpísala AD a lieky na upokojenie.Neviem ako sa mám toho strachu zbaviť, keďže otec nám ubližuje do teraz,nie je to na dennom poriadku,ale tak z času na čas mu tak preskočí a práve to celú situáciu ešte zhoršuje (ten strach to čakanie kedy vlastne zase bude zlý). Inak bola som 2 roky v anglicku tam to bolo fajn,upokojila som sa,porucha zmizla,no keď sme sa rozhodli,že v septembri sa vrátime domov, všetko sa vrátilo ešte vo väčšej sile (psylogička povedala, že vraj preto lebo som si uvedomila,že sa zase budem stretávať s ocom, a ja viem,že má pravdu,ale neviem ako to prekonať). no nič už ve?a píšem tak zatia? papa

Ahoj lidi mozna vam to prijde hloupe ale obcas mam strach z lidi. Bojim se jit treba na diskoteku protoze se bojim lidi. Mam uzkostne stavy ze moji blizci na kterych mi moc zalezi ze se jim neco stane a ja tu zustanu sama. Mam zachvaty place treba predevcirem sem brecela tak pet hodin v kuse. Ze je vsecko na nic a tak. Myslite ze je to zacatek depersonalizace? Mam strach. prosim odpovezte. Martina je mi 25let.