PEKARNA U ZLATE MAMY

Nemyslím křesťanskou A...Závidí ti, co nenalezli svoji cestu. Když jdeš po své cestě, jsi spokojený sám se sebou i s cestami druhých.

Tohle by se dalo zase probírat, protože někdy nejsme spokojeni se svou cestou i cestou druhých. Ale to je na téma, které nechci rozebírat.

Jsme lidé chybující, člověk se většinou z chyb poučí, jen blázen u nich setrvává... ale to jsem někde jinde.

Jdu do života a příště se zase asi vrátím k pohádkám..:-))

Doopravdy? Já myslela, že...Dej si Sam pozor na to, že boj se zlem člověka většinou poznamená. Nevím, jestli pochopíš, jak to myslím.

Závidí ti, co nenalezli...Nemyslím křesťanskou A duchovní nebo duševní je zúžení. Myslím životní cestu, která zahrnuje materiální i duchovní svět člověka.

Doopravdy? Já myslela, že tyto děti sedí právě v tu dobu na Doktorce. :-))a čtou. Ale pochybuji, že jsi pochopila, kde jsem směrovala, když si nedáš ani nějaký nick. A nebudeš náhodou zase kopírovat? Nebo jsi přišla jen kopnout?
Ale dík za polínko.:-)

Závidí ti, co nenalezli...Možná máš na mysli cestu křesťanskou. Ale někdy je třeba si najít i cestu duševní, né duchovní.

A v reálném životě se nenechat svést ze své cesty. :-)
Jít po své cestě a být spokojený. S tím souhlasím.
Někdy si musíme svou cestu vybojovat, protože, když jsme my spokojení, jsou spokojení i lidé nejblíže nám. Rodina...

Život je tak krátký....

Našla jsem hezký článek,...Závidí ti, co nenalezli svoji cestu. Když jdeš po své cestě, jsi spokojený sám se sebou i s cestami druhých.

Našla jsem hezký článek, je sice delší, ale pravdivý.

Závist

Závist, to je tím co nás „užírá“, tím co nás nutí ptát se „proč on ano a já ne ?“
Z čeho pramení ? Hlavně z našich neúspěchů, nedostatku sebedůvěry a hlavně neschopnosti radovat se ze štěstí a úspěchu druhých. Závist se dá velmi těžko definovat, lépe poznáváme její projevy.

Když člověk trpí nedostatkem nebo nemocí, ptá se mnohdy „proč zrovna já ?“ Chudí lidé závidí bohatým, nemocní zdravým, zatrpklí lidé laskavým a nemilující těm milujícím. S tím vším souvisí „nezdravá soutěživost“ ve společnosti. Nejčastěji chceme být úspěšnější a bohatší než ostatní lidé.

Vše je však pomíjivé. Člověk je tvor společenský a jen společné úsilí všech, může vést k uspokojení většiny lidských potřeb. Sobeckost, jež jde ruku v ruce se závistí a nesprávnou soutěživostí, pohlcují svět a lidé tomu podléhají. Osobní ambice jsou nadřazeny nad zájmy celku a to může být počátek společenské destrukce.

S závistí přichází žárlivost a hněv.

Vím, že svět není vždy spravedlivý, ale závistí se nikdy nic nespraví.
Nepodléhejte tedy závisti. Vězte , že závist je jen „našeptávač“, který se snaží vás rozhodit, popíchnout proti druhému, rozpoutat nezdravou soutěživost a zlobu mezi lidmi. Závist je celkem nepostřehnutelný pocit, ale dokáže vyvolat mnoho negativních slov a pomluv. A pomluva, jak víme, má sice jednoho tvůrce, ale mnoho ochotných poslíčků.

Nezáviďte, jelikož každý z nás má vždy něco, co nemají ostatní. Ptáte se co ?
Třeba dobré srdce, pohled, úsměv, pohlazení, milost, srdečnost, děti, přátele, zdraví i lásku.

Také není důvod a není proč závidět. Pokud si myslíte, že máte něčeho méně než ostatní, tak přemýšlejte zda to vůbec potřebujete. Najděte spíše něco, co ostatní na rozdíl od vás nemají. Vždy něco naleznete.

Nezáviďte, neboť není všem dnům konec a může se stát, že to, co jiným závidíte, by ve vašem případě mohlo znamenat jen bolest a utrpení.

Hezký den :-)

Pohádky z tisíce a jedné noci.
Tuto krásnou knížku s obrázky Jiřího Trnky a převyprávěné Františkem Hrubínem je třeba v dnešní době připomenout.
Pocházejí z Persie, dnešního Iráku. Byla to kniha s názvem Tisíc vypravování. Šahrazádiny pohádky převyprávěl v Iránu učený Muhammád ibn Abdús a přidal mnohé další., pocházející z jeho země.
Po čase přestalo irácké posluchače těšit poslouchat pohádky. Měli starosti s válkami/už tehdy/, a tak pohádkáři s knihou která byla přejmenovaná na Tisíc nocí odešli do Egypta., který žil tehdy v míru. A tam přibyla k Tisícím nocím ještě jedna :-).
Pohádky z Tisíce a jedné noci znali brzo nejen v Egyptě, ale i v okolních zemích - dá se předpokládat, že je tam přenesli egypští obchodníci a že se tak přeplavily přes Středozemní moře a konečně i k nám.

Takže tolik k té pohádkové knize, která kdysi zaujala většinu z nás. :-) Ali Baba a čtyřicet loupežníků, Pohádka o ebenovém koni a jiné.
Někdy je zajímavé, si přečíst, jak a co vzniklo. A nejen o pohádkách.

Pohádky se vyprávějí taky vnoučatům před odpoledním spánkem. Takže pro Kamilka, Amálku, Anežku...

V pradávných, velmi dávných dobách,
kdy ještě věřil lid i knížata,
že hvězdy visí na železných skobách
a zem je jako kámen placatá,
žil jeden král a ten měl krutý zvyk:
když oženil se, dal druhý den zrána
svou ženu stít. I zoufá každá panna,
když král ohlásí se co nápadník.

Jednou se zalíbila tomu králi
spanilá dívka, jménem Šahrazád.
Otec i matka se hned rozplakali,
že mají hezkou dceru králi dát.
Dívka však nebyla jen spanilá,
byla i chytrá, vtipu měla za tři,
vždyť k pravé kráse vtip a rozum patří,
bez bázně králi ruku slíbila.

Štěnice -...Kdepak, zachraňuje další oběti!

Štěnice - dotěrnost

Zabít - konflikt, nedorozumění

za hříchy platíš ani spát v klidu nemůžeš
a vnučku máš taky dyslextičku

Zase sny. Dnešní sen:-)
Zdálo se mi, že jsem tentokrát dostala do rukou Biolit a za úkol jsem měla likvidovat mravence faraony. Nevím s kým jsem do toho věžáku šlapala po schodoch, protože výtah byl samozřejmě v opravě. Ale musela jsem si ještě jeden Biolit přikoupit :-) V jednom bytě nám byla nabídnutá polévka na plytkém talíři, kterou jsem pobryndala stůl. Byla to rajská, ještě se mi vybavuje, jak jsem ubrousky polévku stírala. Barevný sen. Ale i návod co dnes vařit :-)
V reálu je Biolit na tyto chytré mravence slabý, objeví ze časem znovu. Musí se volat firma a prostříkat celý barák, jinak je to zbytečné. Prolezou všude.
A co štěnice? Nesetkala jsem se v reálu s nima, stačilo mi o nich slyšet. To je taky boj.
Tak snad o nich písnu příště.

Poznáte ji?
Kdysi jsem ji četla dnes už dávno dospělému vnukovi... a za chvíli jí budu číst své malé vnučce. :-)

V pradávných, velmi dávných dobách,
kdy ještě věřil lid i knížata,
že hvězdy visí na železných skobách
a zem je jako kámen placatá,
žil jeden král a ten měl krutý zvyk:
když oženil se, dal druhý den zrána
svou ženu stít. I zoufá každá panna,
když král ohlásí se co nápadník.

Pokračování zítra.:-)

1.3.2017 02:54 - Fido

Pro...Ano, hezký, už to trochu chápu, i když jsem u toho nebyla

éééé
Zase překlep...Ohledně kamer a šmírování našeho každého kroku bude asi časem ještě hůř. Protože dnes to ještě trochu naráží na odpor nás starších, ale když vidím ty mladé, jak nemají žádné zábrany a vše okamžitě sdílejí se světem na sociálních sítích - jak veřejně prožívají své lásky, rozchody atd. Jejich citlivost na osobní sféru je mnohem menší a ekzibicionismus větší. Asi ne všech, ale trend je určitě vzrůstající.

éééé
Zase překlep :-)
Smajlíku, ještě k těm kamerám, jsou všude venku, na chodbách, v obchodech, ale cítíme se díky ním bezpečně?
Já tedy ne. A v práci by mě to úplně deptalo.

Možná bych měla opět připomenout, že Aleš zakládal toto vlákno pro všechny, co milují život i přes jeho krutosti. Nevěřím, že je nás tak málo.:-) Já sice vydržím, nejen proto, že jsem si to dala jako předsevzetí a Pekárně něco "dlužím". Potkala jsem tady skvělé lidičky, hezky, teple tady bylo, však to ukazuje i počet příspěvků. A taky mi pomohli. Snad někdy bude dále Pekárna pomáhat a bude tady teplo. Já to polínko dojdu vždy přiložit.

Březen.
Otevřme si okna, pusťme si domů předjaří. A pojďme do reálního života třeba s básničkou :-)

Měsíce

Leden na rampouchy hrál
únor posune den dál
březen trávu tlačí vzhůru
duben barví stromům kůru

květen barevný má fráček
červen zpěvavý je ptáček
červenec je léto u vody
srpen prázdinové příhody

září škola volá zas
říjen podzimní je čas
listopad spí zahrádka
prosinec je pohádka.

Přeji krásný den. Člověk...Písničky hezké, ale raděj budeme psát o životě. :-)
Smajlíku, kamery jsou asi všude ve větších podnicích, jestli je to právně v pořádku, to nevím, ale každý mlčí, protože se v naší demokracii bojí o místo. Teď se práva málokdy dovoláš.
Sny, tak to teda nevím, já je většinou zapomenu, ještě mi žádný sen neovlivnil den. Nenech se ovlivnit snem, nejen snem. :-)
Co napsat k ISIS... každý to víme, vidíme a tušíme, ale co dělat? Co zmůže obyčejný člověk? Obyčejná žena? Dnes psali na Novinkách, že v Německu jezdí na kolech s umělou pistolí naplněnou kyselinou a stříkají to ženám do obličeje.
Je velmi málo, co se dovíme. Možná je to tak dobře, nebo né? Myslím, že něco můžeme ovlivnit ve volebním období.

Dnes nějak smutně pečeme :-)), ale i takový je život a milujme ho i přes jeho krutosti. :-)

https://youtu.be/YyfjLCajbCw

Navážu tak trochu k tomu...Duchovní a věřící (ve smyslu nějakého náboženství) je obrovský rozdíl - něco jako mezi vrcholvým fotbalistou a fanoušem fotbalu. Někdy se to le nevylučuje.