PEKARNA U ZLATE MAMY

Babiččina krabička, Deset stupňů ke zlaté, Zpívá celá rodina a mnoho dalších pořadů. Vzpomínáte? Vlaštovka, Magion. A nezbytná Hedělní chvilka poezie, Hovory H s Horníčkem. A pondělky, myslím se slovenskými inscenacemi. A o půlnoci hymna a šmytec.
Jak jsme s radostí chytali polské stanice. Tam se dívali na westerny a taky horory.
Uá.. K. Buntes..:-)) Nebo Krása v závoji, Peříčko. To byly první vlaštovky. A pak se vše změnilo a jsme toho přehlcení. Nebo možná nejste.
Tak si třeba vyberte s té velké možnosti, každopádně mějte hezký večer.

Konečně slunečno. I když dnešní den strávím většinou sledováním sportovních přenosů u televize, přesto to láká a snad si najdu chvíli k vycházce.
K nahozené reklamě. Zásadně takové odkazy neotvírám.
Ale kalendáře jistě máme všichni. Já kalendáře většinou dostávám, ty nástěnné. Loni jsem dostala i stolní. Někdo si kupuje kalendáře třeba s recepty, či akty :-), já tady mám kalendáře přírody, přesněji Beskydy. A nástěnný kalendář s vnoučaty. Tyto kalendáře se dají objednat, vybrat, poslat foto a na dobírku vám jej pošlou. Ale taky jsem neobjednala, ale dostala.
Za chvíli pojede Sáblíková, pak bude hokej, který počítám zase prohrajem, no a biatlon. Gábině tohle včerejší zlato moc přeji. Má jej zaslouženě. Uvidíme co dne pánové předvedou.
Polínko přiložené :-) Hezký den

https://youtu.be/cZvQxBOsGZQ

https://youtu.be/Z4NGANS4aLQ

Moje oblíbená.

https://youtu.be/eIct9dw65cY

Přeji hezký víkend.

Určitě, s tím souhlasím, že tátové, kteří se starají jsou Andělé s velkým A. Tak by to mělo být, muž by měl vydělat tolik, aby mohla být žena matka s dětmi doma. Nejsou však všichni takoví, kteří by dělali od rána do večera a víkendy. Lehké to nemají i matky samoživitelky, bez větších příjmů.
Souhlasím s tím, že jsou různé tragedie, psala jsem, co dveře, to jiný osud.
To o těch čepičkách a ponožkách jsem nahodila, protože znám člověka, který to dělá zadarmo. A né jako charitu. Zajde, zeptá se, donese. A senioři mu někdy koupí pletací přízi.
Charita, další téma. Nebo adopce na dálku. Člověk by pomohl, kdyby finančně mohl. Vím, že lidé pomáhají.
Ale já vím, když lidé nosili oděvy, přikrývky a pod. věci, bylo na tyhle účely posláno z toho jen malé množství.
No a další téma. Postižené děti, nebo i lidé. Poslat na konto peníze? Ne. Já bych osobně zajela, kdybych chtěla přispět. Dostane to tenhle postižený člověk? Přímo? Nemohu si pomoci, stačí mi zneužívání.
A stačí příklad romské rodiny s paterčaty.

Jsem se rozjela :-)) omlouvám se za překlepy.

Radost. Umíme si...Ano znám takové. Nechci to nijak zlehčovat, ale pro mne jsou větší andělé obyčejní tátové od rodin, kteří aby vydělali na hypotéku, kroužky dětí a chod domácnosti, aby žena mohla být doma s dětmi či dělat jen na půlúvazek, mají dvě i více prací. Přijdou z noční, chvilku se vyspí a jdou znovu na nějaký kšeft. Když náhodou práci nemají, tak štípou dříví na zimu, opravují barák... Bohužel často se v takových situacích stává, že nakonec rodina takovu zátěž, kdy otec není stále doma, protože musí vydělávat neunese - někdy přijde nemoc, nevěra... Když pak žena zůstane na barák a tři děti sama, tak je to též tragédie. Různě postižení mají často plno různých podporovatelů, tzv. andělů , ale velmi těžké osudy a tragédie se mohou dít i mezi obyčejnými lidmi a někdy to může přijít ze dne na den. Občas mi vadí taková ta módnost těch různých charitativních akcí - je to krásné dělat čepičky pro nedonošené děti, ale ve skutečnosti pořídit čepičku pro nedonošené dítě za peníze není žádný problém, problém by nastal až pokud by si to dítě domů doneslo různé vady způsobené nedonošeností, pak se taková rodina může dostat i do existenčních problémů. Pak teprve potřebuje opravdu pomoci.

Zdravím vás lidičky. Sam hodně zlého z dětství jsem vytěsnila, ale vrtací se mi stále mnoho dalšího a nejde to ovlivnit. Prostě sedím čtu a nebo vidím ,že se někomu stalo to a nebo ono a hned v tom vidím podobnost s mou situací v děrtství. Pomalu se vytěsňuje tolik let utrpení, ale jsem na dobré csstě, do smrti to zvládnu:-).
Dnešní den pro mne opět začal bolestma a to mám dělat krtečka. Já to však zvládnu, když se mi něco povede přez bolest tak jsem pak na sebe pyšná jaká jsem silná osoba.:-)
Už mi chybí sluníčko, ne ta vedra kdy nemohu ani dýchat, ale to jarní sluníčko co mne nabíjí neskutečnou silo. Miluji jaro, snad proto,že jsem májové kotě:-).
Včera jsme poptvé koupali morčátko. Nevěděla jsem, že se mohou koupat. Já jsem se totiž pokaždé kdy jsem se s ní mazlila a pusinkovala ji,osypala. V obličeji se mi udělala vyrážka a tak jsmesi našli zda se dá morče koupat a ono ano. Tak jsem zvedava zda to pomohlo, nemůžu si totiž pomoci a musím ji muchlat:-).
Jitko ty se nedej odradit a nikdo ti nemá co diktovat co smíš a nebo nesmíš i když je to tvá matka. Máš tetu ráda a to, že ji navštěvuješ ji posiluje.
No mějte se krásně a já jdu opět něco dělat.

Radost. Umíme si udělat.
Ale taky mi třeba udělalo radost, když na mě zaklepala sousedka a upozornila mne, že mám klíče v zámku z venkovní strany.
A já přidávám k pozdravu ÚSMĚV. Stačí k tomu tak málo.
Jenže pořád vítězí to, že si radost umíme udělat jen sobě. Nebo se mýlím?
Smajlíku o Tvém dobrém pečení nepochybuji :-)), pamatuji, že jsi pekla vánoční cukroví dětem do dětských domovů. Jiní třeba pletou čepičky do nemocnic pro předčasně narozené děti. Vlastně, né jen pro ty předčasně narozené. Nebo teplé ponožky pro seniory v nemocnicích, nebo domovech důchodců. Znáte nějaké podobné anděly?

V anketě mám taky otázku. Přejete si jiné rodiče či rodinu?
Ano je častá odpověď.
Jenže v každé rodině je něco. Co dveře, to jiná rodina, jiné problémy, nesváry. A bylo to tak už kdysi. Jen se o tom tolik nemluvilo.
Jitko, mrzí to, ale já bych to přehlídla. Myslím si, že už jste dospělá a jednáte podle svého úsudku. Možná jste to měla matce jen připomenout a dál to nerozebírat. Udělala jste velmi správně, že jste tetu navštívila.
Smajlíku, co napsat. Rodiče si nevybíráme. A špatné dětství v nás zanechá buď motivaci k lepšímu, nebo naopak. U Tebe platí to první, máš rodinu, děti a svůj život. Jen se to dětství pořád vrací, viď. Taky bych mohla vyprávět.
Ale já se doopravdy nechci ke všemu vracet. Pořád píšu, že se máme dívat dopředu. A život si zpříjemnit, dokud to jde. Nastartovat třeba ráno posedem z kamarádkama u kávy, jak píše Majka.
Pohledem na něco pěkného. Nebo nějakou tou koupenou drobností. Třeba.
Já si dnes místo toho čaje koupila krokus. Přivolávám jaro. Už aby tu bylo :-)

Strasne rada delam radost druhym a nemusi to vzdy byt jen nejskym darkem, ale treba proste tim, ze nekoho rozveselim, rozesmeju. Docela mne boli, kdyz mne pak nekdo za jiny za neco takoveho vycini.
Vcera jsem byla s rodinou navstivit tetu na oddeleni paliativni pece, kde umira na rakovinu. V nemocnici lezi jiz skoro pres mesic a ja ji az nyni 2x navstivila, protoze predtim jsem mela nemocne deti a celkove jsme se cela rodina potykali s chripkovym virem. Poprve mela s moji navstevy velkou radost a dve hodiny jsme si povidaly. Vcera jiz bohuzel mluvila velmi spatne a jiz byla zmatena. Byl to dost smutny zazitek. Presto jsem byla rada, ze jsem jeste s tetou mohla mluvit. Vecer jsem to volala sve matce, ktera je tety svagrova. Ta mne sprazila jak malou holku, jestli to nahodou neprehanim starat se takhle o tetu, kdyz mam jiz svou rodinu a zacala mi vycitat, ze me deti nemaji same jednicky jako jsem mivala ja. Uplne mne to odrovnalo a nemohla jsem z toho celou noc spat. Teta nemela deti, bydlela kousek od nas a to, ze mne bude nekdo peskovat za to, ze ji jedu navstivit do nemocnice a ze se pravidelne zajimam o jeji stav, by mne nikdy nenapadlo.

Ahoj všem pekaříkům.
No odejít od rodiny daleko předaleko jsem chtěla jako mladá žába, bez svých dětí a manžela. Byla jsem znechucena neláskou nevlastní máti a surovostí vlastního otce tak, že jsem jako malá pokaždém výprasku klečela uplakaná u okna a prosila svoje andílky aby si mne vzali k sobě. Vždy jsem věděla, že všude by mi bylo lépe, než v této rodině, kde láska obejmutí a pohlazení stálo za okny a smutně se dívalo na malou divokou holku, která chtěla opravdu jen jedno: pocítit lásku.
Dnes si nedovedu představit, že bych od svých milovaných měla odejít někam byť jen na sto kilometrů. Ale i to se stává, že děti odejdou na tisíce kilometrů. Je to pak bolest v srdcei, ale představa,že mají svou rodinu své děti, mají se dobře a čekají na setkání byť jen krátké s vámi, ta představa tu bolest zažene:-).
No dnes jem si trochu přispala, dcerka chodí na brigátu a tak jsem ji vzbudila ve čtvrt na šest a ještě jsem se zachumlala do peřin. Manžel přišel ráno z práce a teď tu spí jak dudek. Jedu si pro reklamaci do města. Vraceli jsme O2 takovou tu krabičku, ted si nevzpomenu jak se jmenuje:-), no abychom mohli sledovat televizi od O2 a oni nám za poplatek tisíc korun pujcili jimou a tu naši poslali na reklamaci. Ted mi psali, že je zásilka k vyzvedna tak musím do města-. Sednu do auta a pofrčím. Pak upeču štrudle sousedovi a jeho mamince, i nám samozřejmě:-))a pak přijde kamarádka na kávu a na langoše co jsem ji je slíbila. No dělala jsem je včera, všem chutnaly jen mě nějak ne. Asi mám blbý chutě. tak uvidím co na to kámoška.
Tak vypiji kavu a čaj pro ženy a přeji krásný den.

Ono se to nezdá, ale odpovědět na otázky
komu jste udělali radost
udělali jste si nějakou radost
kdo vám udělal nějakou radost
jsou docela těžké.

Na svém blogu mám anketu a tam vítězí přání ohledně zdraví, tam si přejeme zdraví. A boduje tam taky přání odstěhovat se na pustý ostrov.
Pustý ostrov.
To, že blogeři jsou většinou mladí lidé, o něčem vypovídá. Proč? Proč odejít od lidí, rodiny a bez možnosti návratu?
Tak.....kafe dopito, jdu nakupovat a udělat si radost. Koupím si dobrý čaj. Jenže pozor při nakupování! Polské výrobky raděj nekupuji a v Penny si dejte pozor, třeba při koupi česneku. Pod názvem český česnek se skrývá česnek španělský. A když nevidíte na malé písmenka na výrobku, klidně si je nechte přečíst třeba na úseku masa. Jsou to vaše peníze a vaše zdraví.:-)

Tak u mne by to nešlo takhle s tou kávou. :-)
Já vstávám už s radostí, jak si jí dám hned. Možná někdo máte stejný rituál. Zapnout varnou konvici, jít do koupelny, zalít kávu, převléci se a vychutnávat. Ale setkání s příjemnými lidmi hned po ránu, není malá radost. To je pravda.
Ale já se musím nastartovat kávou ráno doma. Je to o zvyku. O letitém zvyku. A chybuji, že ji pijí nalačno, to se nemá.
Ale jsou i jiné, malé radosti, s kterými si můžeme zpříjemnit život. Teda když už jsme u té kavárny, já příští týden půjdu do pizzerie na oběd. A dám si, co doma nevařím. :-) A půjdu s milým člověkem.
Další radost si udělám, když si koupím nějakou jarní květinu v květináči a budu tak přivolávat jaro. A zaseju petunie a budu čekat až vylezou zelené lístečky a pak je přesadím. A pak dám za okno s muškáty. A taky bylinky.

A radost můžeme udělat i jiným, že. :-) Děláte taky radost jiným?

Putování netem přináší...Na ovocné mušky jako past slouží i jakýkoliv zbytek nedopitého alkoholu :)
Jinak já začínám každé ráno s radostí v jedné kavárně, kde se střetáváme každé ráno s těmi samými příjemnými lidmi a kecáme o tom, co život přinesl. Je to skoro jako zde, jen na živo. To je taková první ranní radost, která člověka naladí na celý den. Vůbec káva s dobrým pokecem je hodně povznášející záležitost.

Putování netem přináší nejen zábavu, ale i poučení a rady.
A mě to hodně láká si to vyzkoušet. Třeba ohledně úklidu. Kdepak drahé čistící prášky. Dříve si lidé vystačili octem, a ono to funguje i dnes.
Pro mě jsou někdy jednoduché věci docela těžké...-)) a tak oceňuji rady. Třeba jsem pořád přemýšlela, jak a čím čistit žaluzie. A ono stačí staré ponožky a voda s octem. A okna. Zase ocet s vodou. A na vyleštění staré noviny. Funguje to.
A takový ocet smíchaný s jedlou sodou, taky dělá divy. A prášek do pečiva.
A dočetla jsem se, že aviváže nejsou vůbec dobré, je dobré přidat místo něj ocet. Máte-li tvrdé ručníky, je to tím, že používáte hodně prášku, což už v dnešní době není ani třeba. U těch kvalitních. Tak místo aviváže ocet. Cítit to nebude a ručníky budou zase nadýchané. No a octem je někdy taky dobré projet pračku bez prádla.
To není z mé hlavy, to jsem vyčetla, vyzkoušela.
A jablečný ocet používám jako past na malé mušky, které někdy při větší zálivce krouží kolem květin na parapetu.
Zase svítá.. další den před náma, udělejme si nějakou drobnou radost. Někdy stačí tak málo. Děláte si nějakou?

Vzpomínky na dětství. Nevím proč se tomu bráním.:-)
Půdu měla babička, něco podobného jako v pohádkách o Krakonošovi, tedy takový přístavek. Sušilo se tam seno a my malí, jsme tam vždy chodily zachraňovat čersvě narozená koťata. Tehdy se nemilosrdně a beztresně topila.
Po dětech mám ještě nějaké hračky doma v krabici, dnes si s tím hrají vnoučata. A taky knihy. Verneovky, Foglarovky, pohádky od Němcové, Grimmů a pod. A ještě pohádky o Vasilise a chrabrých bohatýrech.:-) Těm pohádkám by dnešní děti nerozuměly, mají jiné hrdiny.

Když už píšeme o těch klepáčích, vzpomínám, že jakmile napadl čerstvý sníh, hospodyně vynášely u nás koberečky běhouny ven, a na té nadílce koberce prášily.
A parkety.. úá.. to drátkování, to bylo cvičení:-)
Jinak je pravda, že dnes se na hřiště vydávají spíše děti na vesnici a i tam už jich je poskrovnu.

Přeji krásný den. Ano,...To mi pripomnelo, jak jsme jeste i v 17 travily v parte cele dny o prazdninach na hristi - hral se nohejbal, softenis, vybika, kdyz bylo velke horko, tak se zalezlo do stinu a mastily se karty. Vecer jsme se divaly na vojaky, jak hrali hojbal a samozrejme, ze jsme je i balily - ale zaroven byla sranda v parte. Chodily jsme na ruzne tury, jezdily se koupat k rece, na Lipno, delaly taboraky, v zime jsme nasadily bezky a sly behat do lesa - zadna predem vyjeta stopa, ale spravna divocina a bloudeni. Neapamatuji se, ze bych dnes nekde na hristi jen tak videla pubertaky ci dospivajici mladez neco v parte hrat. Je to skoda.

Přeji krásný den. Ano, klepání koberců, věčný motiv k hádkám mezi mnou a sestrou:-). Praly jsme se i o to ,že já dneska nemám klepat ale ty a obráceně:-). Parkety jsme stíraly prachovkou a diblíkovali koberec přez týden. V sobotu se klepalo. Za domem jsme hrály Honzo vstávej, čáp ztratil čepičku nebo na honěnou a schovku. Doma jsme mastily člobrdo nebrdo:-) a karty i pexeso. V létě jsme s partou děcek z bytovek naší i okolních dělaly putovní výlety daleko od sídliště do přírody. Jak já ráda vzpomínám i když mám ještě do důchodu nějaký ten rok. Sporotvala jsem a i když doma to stálo za houby milovala jsem dětství právě kvůli tomu volnému času co jsem trávila s děckama mimo domov. Dnes sedím jak pecka jak v práci tak i doma a nejsem schopná se sebou nic dělat. Jsem chytne mne to na jaře a podzimem to končí. Jsem líná a jak mi podzimem ubývá energie tak i ubývá chuť se sebou něco dělat. A tak to je se mnou jak na houpačce. No taková už jsem .
Jinak jsem vyčetla rychlý recept na langoše kdo má rád: 1 kelímek jogurtu a dva stejné kelímky hladké či polohrubé mouky, lžička jedlé sody. Zpracovat těsto vytvořit stejné kuličky a z nich udělat placičky. Pečeme na rozpáleném sádle či oleji a potíráme rozpuštěným maslem s česnekem a sypeme sýrem.
Budu zkoušet tak pak napíši výsledek.
Dcera má zkouškové i když už je po, a tak jde do školy až 20 února. Na tý vejšce se učej nějak málo:-) a tak chodína brigádu dělat pečené čaje. Nosí mi domů levněji jak z obchodu a já jsem ujetá na čaji z exotického ovoce. Udělám si večer čaj a lžičkou pak "vyžírám" ty kousky ovoce a labůžo to je.
Tak se mějte zatím krásně. Jsem ráda, že si tu občas mohu vypsat hlavu?

Tak, zase vzpomínky. Na to...Co s dětmi? Taky jsem řešila tento problém. Rodiče v práci, babi supluje. Počasí jak píšete. Najednou mě osvítilo a o zábavu postaráno.
Šli jsme na půdu, kde v krabici starého vysavače značky Eta spí už par dlouhých let autodráha. Historické dílo :-) Vnoučata zapomněly na všechny dnešní vymoženosti při stavbě tohoto díla. Bylo veselo až do večera, dokonce i mě pozvali, abych si zasoutěžitla :-) Doufám, že dnes budem pokračovat.
Přeji všem krásný den i třeba v tom smutném počasí