PEKARNA U ZLATE MAMY

vyrostla a seješ jen zloJsem kluk,trubičko.

vyrostla a seješ jen zloSvět je zlo,bojte se v černém lese,tak černém,že ani vaše svědomí ho nepřečerní.

vyrostla a seješ jen zlo

Zdravím sojku, konečně...Klaudynko,vyrostli jsme.
Pěstuješ tu hroznou nudu.
Radši to rozjeď,místo mazání příspěvků!

III

Kdyby člověk zvyklý na hlučný život velikých měst putoval údolím, kde stojí osamělé stavení, v němž Proškovic rodina žila, pomyslil by si: "Jak tu jen ti lidé mohou žít celý rok. Já bych tu nechtěl být, leda co růže kvetou. Bože, jakýchpak tu radostí!" A přece tam bylo velice mnoho radostí v zimě v létě! Pod nízkou střechou přebývala spokojenost a láska, kterou jen okolnosti někdy zakalily, například odjezd pana Proška do hlavního města aneb nemoc někoho v domě.

Bylo to stavení nevelké, ale hezoučké. Okolo oken, obrácených k východu, táhla se vinná réva, před okny pak byla malá zahrádka plná růží, fial, rezedky i salátu, petrželky a jiné drobné zeleniny. Na severovýchodní straně byl ovocný sad a za ním táhla se louka až ke mlýnu. Velká stará hruška stála při samém stavení, kladouc se všemi svými ratolestmi na šindelem krytou střechu, pod níž hnízdilo mnoho vlaštovic. Uprostřed dvorku stála lípa, pod ní lavička. Na jihozápadní straně bylo menší stavení hospodářské a za tím táhlo se chrastí a křoví až k splavu nahoru. Okolo stavení vedly dvě cesty. Jedna vozová, kterou mohl nahoru podél řeky k rýznburskému dvorci a na Červenou Hůru aneb dolů ke mlýnu a vždy podél řeky až do nejbližšího městečka, malou hodinku cesty vzdáleného. Řeka taje divoká Úpa, která utíká z hor Krkonošských, vrhajíc se přes sráze a skály, proplítajícse úzkými údolinami až do roviny, kudy bez překážky do Labe pospíchá, ustavičně mezi zelenými břehy, majíc z jedné strany vysoké stráně porostlé rozličným stromovím.

Zpředu stavení, těsně vedle zahrádky, byl chodník podél strouhy, kterou si vedl mlynář od splavu na mlýn. Od stavení přes strouhu byl můstek na stráň, kde byla pec a sušírna. Na podzim, když vsušírně byly plné lísky švestek, křížal a hrušek, to běhával Jan a Vilém velmi často přes můstek; dávali ale pozor, aby je babička neviděla. Ale což to bylo všecko plátno, babička jak do sušírny vešla, už viděla, kolik švestek chybí a kdo na nich byl. "Jeníku, Vilíme, pojdte sem!" volala hned, jak sešla dolů. "Mně se zdá, že jste mi přidali na lísku švestek?"

"I ne, babičko," zapírali chlapci zardíce se.

"Nehrdlouhejte!" hrozila babička, "nevíte, že vás pánbůh slyší!" Chlapci mlčeli a babička už věděla všecko. Děti se tomu divily, jak to ta babička hned ví, když něco udělají, a kterak to může být, že jim to na nose pozná. Proto také netroufaly si ničeho před ní tajit. V létě, když bývalo velmi horko, svlékla babička děti do košilky a veda je do struhy koupat; to muselo být ale vody jen po kolínka, sice měla strach, aby se jí neutopily. Anebo sedla s nimi na lávku, která ve vodě k máchání prádla přidělána byla, a dovolila jim nožky koupat a zahrávat si s rybkami, které se co střely ve vodě míhaly. Nad vodou klenuly se temnolisté olše; děti rády trhaly proutky, házely je do vody, dívajíce za nimi, jak je voda dál a dále unáší.

"Musíte hodit proutek hezky do proudu, u břehu když zůstane, zachytí jej každá travička, každý kořínek a dlouho, dlouho by to trvalo, než by přišel k cíli," poučovala je babička přitom.

"Ale jak potom, babičko, když připluje k stavidlu, nebude moci dále?" ozval se Vilém.

"Může," tvrdil Jan; "nevíš, jak jsem onehdy hodil proutek do vody před samé stavidlo, točil se, točil, a najednou byl pod ním, sjel přes vantroky na kola, a než jsem mlejnici přeběhl, byl v potoku a plynul do řeky."

"A kam potom plyne?" ptala se Adélka babičky.

"Od mlýna pluje k žličskému mostu, od mostu pod stráněmi k požiradlu, od požiradlapřes splav dolů, okolo Barvířského kopce k pivovaru; pod skálou převleče se přes hrubé kameny pod školu, kamž budete napřesrok chodit. Od školy pluje přes splav, k velkému mostu do luk a ke Zvoli, od Zvole k Jaroměři do Labe."

"A kam potom ještě plyne, babičko?" ptalo se děvčátko.

"Daleko plyne po Labi, až přijde do moře."

"Ach je, do moře! A kde je a jaké je to moře?".

"Ach moře je široké, daleké, stokrát dále je k němu než do města," odpověděla babička.

"A co se tam stane s mým proutkem?" smutně otázalo se děvčátko.

"Bude se houpat na vlnách a ty jej vyhodí na břeh; na břehu bude mnoho lidí a dětiček a nějaký chlapeček proutek zdvihne a pomyslí si: "Odkudpakty, proutečku, asi plyneš? Kdopak tě pustil po vodě? Zajisté tam kdesi daleko sedělo děvčátko u vody a ta tě utrhla a pustila po vodě!" A chlapeček donese si proutek domů, zasadí do země; z proutečku vyroste hezký stromeček, ptáčkové budou na něm zpívat a stromeček se bude radovat."

Děvčátko si zhluboka vzdychlo, upustilo v zamyšlení vykasané sukénky do vody, a babička je musela ždímat. Pan myslivec šel právě kolem a přezděl Adélku, "zeje malá hastrmanka". Adélka zakroutila rusou hlavinkou a povídala: "Však ne, hastrmanky žádné není."

Když šel pan myslivec kolem, tož babička vždy říkala: "Stavte se, pane kmotře, jsou doma!" a chlapci vzali ho za ruce a vedli k stavení. Někdy se pan myslivec bráníval, vymlouvaje se, že musí dohlížet na mladé bažanty, že se mu líhnou, nebo do lesa a kdovíco, ale tu zahlídl ho pan Prosek nebo paní a chtě nechtě musel se zastavit.

Pan Prosek rád měl skleničku dobrého vína v domě pro hosta milého a k těm pan myslivec patřil. Babička hned přinesla chléb a sůl a co tak právě bylo, a pan myslivec rád zapomínal, že se líhnou bažanti. Když pak zapomněl, zaklel si notně na svoji zapomenutost, rychle přehodil pušku přes rameno a šel. Na dvoře pohřešil psa. "Hektore!" křikl, ale psa tu nebylo. "Po kterých peklích lítá zase!" hněval se a chlapci ochotní běželi, že ho přivedou, že běhá někde se Sultánem a Tyrlem. Chlapci šli, pan myslivec se posadil zatím na lavičku pod lípou. Konečně když už na cestě byl, zastavil se ještě, volaje na babičku:"Dejte se přece vidět nahoře, má stará schovává pro vás vejce od tyrolek k násadce." Pan myslivec znal slabé stránky těch hospodyň!

Babička hned také přisvědčila. "Pozdravujte doma, že přijdeme!" Tak se pokaždé přátelé rozcházeli.

Pan myslivec chodíval, ne-li každý den, zajisté přes den okolo Starého bělidla, celý rok a po roce zase.

Druhá osoba, kterou každý mohl den jak den potkat okolo desáté na chodníku u Starého bělidla, byl pan mlynář. To byla jeho hodina, kdy chodil dohlížet k stavidlu nad stavením u splavu. Babička říkala o panu mlynáři, či lépe o panu otci, jak ho vůbec každý nazýval, že je rozšafný člověk, ale čtverák.

To bylo tím, že pan otec rád škádlil, rád si zažertoval; ale on sám málokdy se smál, jen se tak "šklíbil". Oči ale zpod visutého hustého obočí vesele se do světa dívaly. Byl prostřední výšky, zavalitý a celý rok nosil bělavé spodky, čemuž se chlapci jednou divili, až jim pan mlynář řekl, že je to mlynářská barva. V zimě nosil dlouhý kožich a těžké boty, v létě modravou kamizolu, bílé kopice a pantofle. Na hlavě nosil všední den nízkou čepici s beránkem; spodky měl vždy vyhrnuty, ať bylo sucho nebo bláto, a bez piksly neviděl ho nikdo ještě. Jak ho děti zahlédly, běžely mu naproti, dávaly dobré jitro a šly s ním k stavidlu. Na cestě škádlil obyčejně pan otec Vilímka a Jana, ptaje se jednoho "ví-li, kam pěnkava nosem sedá?", druhého "ví-li, kde je z vola kostel?" anebo se ptal Jeníka, umí-li už spočítat, zač bude krejcarová houska, když bude korec pšenice deset rýnských platit. Když mu chlapec směje se dobře odpověděl, říkal: "No, už vidím, že jsi kos. Mohli bytě už udělat na Kramolně rychtářem." Vždy dával chlapcům šňupat, a když pak hodně kýchali, šklíbil se. Adélka se vždy schovávala za babiččiny sukně, když viděla pana otce; ona neuměla ještě dobře mluvit a pan otec ji pokaždé zlobil, aby říkala po něm:"Naše lomenice je mezi všemi lomenicemi ta nejlomenicovatější!" a hodně rychle, třikrát po sobě. Věru, bylo té malé chudince mnohdy až k pláči, zeji ten pan otec tak zlobí.

Za to dostala od něho začasté košíček jahod nebo mandlové oříšky nebo jiný mlsek, a když jí pan otec hodně chtěl polichotit, říkal jí malá čečetko!

Také chodíval denně v soumraku okolo Starého bělidla dlouhý Mojžíš, panský hlídač.Byl velmi vysoký, jako tyč, škaredohledý a nosil přes rameno pytel. Bětka služka povídala dětem, že do toho pytle sbírá neposlušné děti, a od té chvíle zůstaly děti, kdy zhlídly dlouhého Mojžíše, jako by je krví polil. Babička sice takové tlachy Bětce zakázala, ale když Vorša, druhá služka, řekla, že je Mojžíš poberto, že mu zůstane všecko pod prstem, neřekla babička na to pranic. Musel to být tedy přece nekalý člověk, ten Mojžíš, a dětem zůstal hrozným, byť již i byly nevěřily, že má v pytli děti.

V létě, když byla vrchnost na panství, vidívaly děti mnohdy krásnou kněžnu jeti na koni a v průvodu jejím panstvo, pan mlynář vida ji jednou povídal babičce: "Mně to přichází, jako když vyjde metla boží (hvězda kometa) a vleče za sebou ohon."

"To je ale rozdíl, pane otče, že metla boží světu zlé zvěstuje, to panstvo ale, když se tu ukáže, lidem k radosti bývá," odpověděla babička.

Pan otec točil pikslou mezi prsty jako mlýnským kolečkem, což byl jeho zvyk, a šklíbil se, neříkaje již tak ani tak.

Zdravím sojku, konečně někdo s mozkem?.

Krakonoš mě vyslal z dálky, přiložit a zavřít okna.
ZDRAVÍM PEKAŘÍKY, KTEŘÍ MILUJÍ ŽIVOT I PŘES JEHO KRUTOSTI.

Odcházej jednou s vyčitkou,že si nedal vědět pár slov,co a jak...Ty lidumile a pseudohumanisto hrající si na spravedlivého a poctivého,věci se nedají řešit a dělat tak,jak chceš jen ty,musíš taky brát ohled na druhé,ach to ego.Dokážeš-li ve své masochistické touze po devastaci svého těla a mozku,který nerozpozná fakta ta,kdo se ku tvé osobě staví upřímně,bez snahy tě využít a ty,kteří ti to zaručeně neprovedou,na světě zavládne klid.
Jsi můj velký dlužník a nejmenuješ se Ivan,možná v příštím životě zúčtujeme.Lží z úst mužských padlo moc a moc.Za všechno dobré dík.
Člověk.K.

kde jste dobří lidé, kam jste se vytratili?

si nejsem jist, jestli by...si jistá jsem. Babička je krásná klasika a pokud někdo zničil tuto diskuzi ,tak neuškodí vyplnit ten čas než se někdo vrátí,babičkou.

předlouho jsem tu nebyla. Chi popřát všem hodně zdraví a lásky a spokojenosti. Na tebe kuku nezbylo nic!

den všem lidem dobré vůle. Je snad už po děštích a není tak horko. Počasí co vyhovuje snad každému. Mějte krásný den pekaříci.

každý si přisvojuje právo...Napiš nám ty chytrolíne, čím ti mění život někdo, kdo sem dává babičku?
Nenapíšeš nic normálního je prudíš a prudíš jako ostatěn poslední dobou každý na doktorce. Jakým právem sem teda píšeš o ničem ty? Jsi snad někdo ze starousedlíků a nebo jsi přesně takový, jakým nazýváš ty toho jenž nám sem dává aspoň tu babičku. Ty nevnášíš sem ani klid ani pohodu a to babička ano.

Já myslím,že by se jim to...každý si přisvojuje právo měnit ostatním život. I ty. Ale postupovat takto je naprostý nesmysl. Jsi stejný kopírák jako kuku

a ty???Ty určitě ne.si nejsem jist, jestli by Vinaří, Sam, Kopřiva nebo Břéťa a Amazonka tady louskali Babičku

Jsi původní návštěvník...a ty???Ty určitě ne.

Nesouhlasit můžeš a je ti...Jsi původní návštěvník chytráku?

si myslím, že prudiči budou a nezmizej. Anonymně se tu mohou vyřádit a slabší jedince dohnat i k sebevraždě. U nás ve městě si jedna dívenka kvůli kyberšikaně vzala život a já osobně bych to trstal velice tvrdě! Tavový člověk by se něměl volně pohybovat mezi námi natož mít přístup k internetu. Být to moje dcera, ten člověk by už nebyl mezi námi! Proto bycha na to co děláte můžete si zahrávat se životem druhých a být vrah!

Základní škola a čeština...Nesouhlasit můžeš a je ti to platné jak mrtvýmu zimník. Když to nechceš číst, stačí neklikat na pekárnu a jít jinam, než tu prudit. Co z toho máš,že tu prudíš a nic normálního kludnýho nenapíšeš? Konzervuj si doma maso a dej pokoj lidem dobré vůle.

tu někdo kopíroval...Základní škola a čeština by měly být někde jinde, ne tady. Opisování babičky je opravdu trapný počin. Lépe je Pekárnu zakonzervovat, než zahlcovat internet takovými zbytečnostmi