Smíření muže s matkou a ženy s otcem podmínkovu zdravého partnerství

Muž, který ještě jako dospělý člověk a partner vlastní ženy žije ve sváru se svou matkou - někdy jen vnitřně, jindy i navenek - není skutečně svobodný pro lásku ke své ženě. Ve své matce se vůbec poprvé setkal s ženou, a tehdy vznikl jeho nejniternější postoj k ženám vůbec. Jestliže odmítá svou matku, odmítá v hloubi duše ženu jako takovou. Žena, kterou si vybral jako protiklad své matky, se tím dostává do velice nevýhodné role. Hrozí jí nebezpečí, že jen co skončí období zamilovanosti a bude se víc a víc ukazovat, že zdaleka ne všechno je ideální, že jsou i věci rušivé, cizí a rozčilující, vynese nad ní osobně její partner stejný verdikt jako kdysi nad svou matkou a "celým ženským pokolením: "Budiž zavržena!"

Pokud spolu budou mít děti, bude tento proces pravděpodobně rychlejší a intenzivnější. Vždyť žena, která se stala matkou, nemůže už nikdy být tak docela "protikladem" či "protipólem" mužovy matky. S přibývajícími léty vztahu se navíc jakýmsi tajemným způsobem vyjevuje, že ta, která měla být jasným, jednoznačným protikladem jeho matky a zpočátku se jím i zdála, je v mnohém jeho matce podobná, a to i v těch vlastnostech, které mu byly vždy tak nepříjemné. Pak jeho současná žena, jako žena muže, který se nesmířil se svou matkou, v dlouhodobém vztahu téměř nezbytně pocítí na vlastní kůži jeho odmítnutí matky a jeho nenávist vůči matce. Často mají ženy vcelku oprávněný pocit, že pykají za něco, s čím nemají nic společného. Muž má problémy se svou matkou, projikuje tyto problémy na svou současnou ženu a pocity, které má s problémy spojené, přenáší rovněž na ni. Žena se právem zlobí a vážné ohrožení vztahu je za dveřmi.

Podobné je to i u žen. Když žena niterně odmítá svého otce, nachází si obvykle takového muže, který se jí jeví jako co nejdokonalejší protiklad otce. Dejme tomu, že její otec byl tvrdý, prchlivý muž. Pak si žena pravděpodobně najde muže jemného, zdrženlivého. Nějakou dobu je možná šťastná, že může konečně prožívat mužskost a mužství jinak, jemně a láskyplně. Potíž je v tom, že časem budou vyvstávat také stinné stránky jeho měkkosti a zdrženlivosti a budou ji stále více rozčilovat. Tak třeba přijde majitel domu, bude se chovat povýšeně - a manžel je bůhvíkde. Ona musí být přísná vůči dětem, lpět na pravidlech a zásadách, zatímco on se dostává do role dobráka. A žena začíná svým mužem pohrdat jako mužem. To můj otec, říká si, ten byl tvrdý, přísný, bylo to s ním hrozné, ale v tom a tom byl jinačí chlapík! Začíná svého muže kritizovat a stále více urážet a podceňovat. A jednoho dne ten tichý, zdrženlivý chlapík vybuchne, praští pěstí do stolu a vynadá jí tak, jak to zažila jen kdysi, když ještě žila s otcem. Současný muž na sebe přijme neblahé znaky jejího otce - právě ty, které v ní zanechaly tak hluboké úzkosti a pro které ho zavrhla. A muž se jí už ničím nezavděčí. Když se bude chovat jako protiklad otce, opovrhne jím, přestože jí to svého času tak imponovalo. A když se bude chovat jako její otec, setká se nepochybně s odmítnutím. Tak se ženin vztah k současnému muži stává - byť jí to možná ani na mysl nepřijde - zrcadlem jejího nevyřešeného vztahu k otci. S časem pak narůstá nebezpečí, že bude příliš zklamaná a svůj současný vztah ukončí.

Zdroj: Hans Jellouschek - Desatero trvalé lásky, nakladatelství Portál