Oplodnění není náhoda

Skutečně je velmi těžké předpovědět, jakým způsobem se budou genetické vlohy otce a matky v jádru oplodněné vaječné buňky kombinovat a které vývojové kroky a úkony - a tím i které znaky dítěte - bude silněji určovat otcův či matčin genom. A jelikož matčin i otcův genom ještě k tomu pocházejí z poloviny od jejich rodičů, tedy od prarodičů dítěte, může být vytváření určitých znaků více nebo méně zřetelně ovlivněno také odpovídajícími kombinacemi genetických vloh právě babičky nebo dědy. Výchozí genetickou konstelaci, která vznikne po splynutí určitého vajíčka s určitou spermií, je tedy téměř nemožné předpovědět.

A přesto není náhodná. Než totiž buňky splynou, dojde nejprve všeobecně a později ještě jednou podrobněji ke kontrole, co se k sobě podle různých kritérií nejlépe hodí.

Náhodě není ponecháno ani to, kteří partneři spolu zplodí dítě. Stejně tak není náhoda, že jen některé z milionů spermií, které určitý muž vyvolený určitou ženou vyšle na cestu, mají šanci, že se u ženy, již si muž vybral, dopracují k vaječné buňce připravené k oplodnění a že ji pak také skutečně oplodní. Tímto způsobem se tedy náhodě na více úrovních přirozenou cestou zavírají vrátka a je postaráno, aby se při oplodnění nemíchalo zmateně jedno přes druhé.

Zdroj:  Tajemství prvních devíti měsíců (Portál 2010)