PEKARNA U ZLATE MAMY

Moucha je bystrý pozorovatel, který reaguje na pohyb, na závan vzduchu. Ve chvíli, kdy ji chcete praštit složenými novinami, zareaguje rychleji než vy. Proto byla vynalezena plácačka s dírkami. Já si to vysvětluji tak, že proud vzduchu unikne právě těmi dírkami a moucha tu barevnou a děrovanou plochu nepovažuje za nebezpečí.
Já se k ní přiblížím opatrně oběma dlaněmi. Jsem asi 10 cm nad plochou stolu a mezi dlaněmi udržuji vzdálenost dobrých 25 cm. Moucha je klidná, snad se mi i směje. protože si myslí, že ji chci klepnou přímo na stole. Jenže já nad mouchou tlesknu.
Ona vystartuje ve chvíli, kdy ucítí pohyb mých dlaní a doplatí na svůj zlozvyk startovat jako helikoptéra.

Často se mě přátelé ptají, co jsem vymyslel já. Až dosud jsem ze skromnosti mlčel a na takové výpady jenom krčil ramena. A tak mě zmíněné důvody nutí, abych zveřejnil postup, který jsem ještě dokonale nepropracoval. Má své vady na kráse, je nedotažený, ovšem čas je můj nepřítel.
Můj nápad může posloužit každému, protože s jeho pomocí se snadno a rychle zbavíte obtížného hmyzu, přesněji řečeno mouchy.

O prázdninách jsem se chodil koupat z Blatin na Kozlovák. Ta cesta netrvala ani deset minut a co jsme za tu chvíli viděli zajímavého. Hned ta Bergrovic stodolou rostala jabloň, která shazovala do cesty sladká letní jablka. Polem vedla pěšina a kolem kvetla mateřídouška a voněl heřmánek. U lomu bylo maliní pro všechny a na podzim se to tu červenalo šípky. Hned za mlýnem, na hrázi, rostly dubové hříbky a taky tu stála lípa. A na kraji lesa se prohýbal jeřáb, obtěžkán trsy rudoucích plodů.

Tak krásně vypráví Přemek Podlaha o svém mládí, životě ve své knížce Receptářování...
Knížečka je ilustrováná Vladimírem Renčínem.
Ráda se k ní vracím...

Nemám tlakový hrnec.
Ale taky v mikrovlnce se dají brambory uvařit. Nakrájené se dají do zavařovací sklenice, osolí a jen trochu se zakápnou vodou. Uzavřou víkem a na plný výkon tak 2 - 3 min. nechejte protočit. Je to třeba vyzkoušet.

U vaření se dá hodně...Brambory vařím zásadně v tlakovém hrnci.

U vaření se dá hodně ušetřit. Mám el. sporák a dlouhé čekání při vaření brambor zkracuji tak, že si nechám provařit vodu ve varné konvici, brambory zaliji a doba se zkrátí.
Nebo se něco připálí. Pracné drhnutí, skvěle nahradí trochu vody s malým množstvím pracího prášku. Nechám provařit a vychladnout. Podobně se dá skvěle vyvařit zašlé nádobí. Třeba talíře, keramické hrnečky, příbory. Potom zajisté vše opláchnout.

To jsou dobré rady :)

Na jednom sporáku můžete ušetřit za dva a přitom mít jídlo či vodu naráz teplé.
Dejme tomu, že vaříte brambory, když se začínají vařit, místo pokličky dát na hrnec větší kastrol a za chvíli máme zadarmo teplou vodu nebo další jídlo.

Máte doma nevyužitý kávový mlýnek?
Usušíme česnek běžným způsobem a umeleme v káv. mlýnku na prášek. Takový česnek je vhodný k jakémukoli použití. Práškem můžete taky posypat namazaný chléb, nebo prášek smíchejte s hořčicí a namažte pečivo.
Prášek je vhodný i do různých pomazánek, nebo posypte maso před grilováním a podobně.

K uchování česneku taky dejte neloupané stroužky do lahviček, kde jste na dno nasypali vrstvu soli a uzavřete. Taky se z česneku dělávají různé pasty. Dnes již se dají recepty najít na internetu.
Chtěla jsem tady jen vložit jeden způsob uchování česneku pomocí kávového mlýnku. Dají se však pomlít i jiné věci. Třeba sušené chilli papričky a pod.

Co mě nezabije, to mne posílí...:-)

Jednoho dne starý osel spadl do studny. Chudák zvíře brečelo a brečelo po několik hodin a farmář se snažil vymyslet, co dělat. Nakonec si uvědomil, že to zvíře je staré a že tu starou studnu už nepotřebuje. Nemělo tedy cenu se snažit to zvíře zachránit.

Tak požádal pár sousedů, aby mu pomohli. Každý popadl lopatu a začal házet půdu a písek do studny. Napřed si osel uvědomil co se děje a začal hlasitě brečet. Pak všechny překvapil, protože se utišil.

Ještě tam hodili pár lopat plných půdy a pak se farmář podíval. Tam viděl něco neuvěřitelného. Jak lopata půdy padla na osla, on to otřásl a pak na to šlápl, aby se dostal výše.

A čím více farmáři na osla házeli hlínu, tím více ji otřásl a výše vyšlápnul. A nakonec osel byl tak vysoko ze studny, že jen vykročil na pastvu a odběhl.

Život na tebe bude házet špínu, různé druhy špíny. Umění je to otřást a šlápnout výše.

Každá naše potíž je schůdek, po kterém se dá jít nahoru. My můžeme tak vylézt z těch nejhlubších studen. Jenom nesmíme přestat, nesmíme se vzdát. Otřesme tu špínu a vezměme krok nahoru.

Jsme různí, kdyby jsme byli všichni stejní i svět by byl černobílý.

Věřím na na tajemné...Já rád vůni čerstvě vykaděného hovínka.Kluci ze školy si ze mě dělají srandu,že sem prej ůchylnej :(

Věřím na na tajemné síly přírody. Takové obejmutí kmene stromů, vůně květin, to je síla. Různé bylinkové čaje.. Hodně nám ta příroda nabízí a taky nás léčí.

Kdysi jsem si náhodně koupila tuto knížku, kterou napsal Raymond A.Moody. Jsou to už léta, co ji mám doma. Ještě jsem ji nezačala číst. Proč si představovat něco, co snad bude.
Žiji teď a co bude nechci vědět. A zase jsem u té nevěřícnosti.:-)

Tak samozřejmě -...Mne na začátku vždy zaujaly ty jeho optické klamy. Pak už dále né.

Čt 1 se nestydí, ale podle mne je tam cenzura. Nesleduji už na tomto programu zprávy, většinou si pouštím TA3 nebo polský zpravodajský kanál. Ještě, že je možnost z velkého výběru kanálů.
Nezklamaly mě nikdy cestopisy, dokumenty o přírodě, nebo zvířatech, nebo sportovní přenosy. Z filmů si taky musím vybírat. Telenovely, seriály mě nějak neoslovily, řečeno účastníky Prostřena. :-) Což už taky nemusím.
Tajemno... no pyramidy, mayové, starověké civilizace které přežívají, obrazce v peruánské poušti, obrazce v obilí, UFO. To ráda sleduji.
Je hodně věcí, které si nedovedeme vysvětlit, to jo, ale ohledně duchů, ty vize, nejsou kolem nás, ale v nás. Můj názor.

Tak tento pořad mě zase...Tak samozřejmě - Věřte-nevěřte neberu jako pravdivé sdělení, ale je v tom moje záliba v záhadách a tajemnu. Ano, leckdy je přímo okatě znát, jak se příběh vyvíjel a upravoval podle šikovnosti vyprávějícího. Příkladem je zrovna tady návštěva opuštěného domu a setkání s nežijící osobou v Americe (fikce) a totéž v hornorakouském městečku (fakt). I vynikající spisovatel Ludvík Souček podlehl jednomu výmyslu a zveřejnil ho jako skutečnost ve své knize. Ostatně na internetu je záhadných a děsivých příběhů plno, navíc jsou doložené videozáběry, a přesto lze o jejich pravdivosti pochybovat.
(Ale Jonathan Frakes jako uvaděč je se svými průpovídkami skvělý!)

Vidíš, mně se to hned...Tak tento pořad mě zase dostal a velmi jsem se v něm zklamala, jinak řečeno, zase jsem naletěla.:-)Už jej nesleduji. A zklamal mě hlavně Honza Musil. Že se k něčemu takovému propůjčil.
Na Věřte nevěřte nekoukám Břéťo, tam nevěřím vůbec. Už dávno. Může moderátor říct stalo se, ale než se ten příběh dostal na obrazovky, jestli se vůbec stal, byl mnohokrát převrácen, takové JPP /jedna bába povídala/ a pravda je určitě jiná.
Musela bych vidět. Na vlastní oči.:-)

Opět jsem naletěla, tak...Vidíš, mně se to hned nezdálo... Ale nechci dělat chytrýho - televize Barrandov produkuje i jiné pochybeniny, jako soutěž o ceny pro diváky, což byl vyložený podvod, krásně to zkritizoval v Reflexu J.X.Doležal (6.dubna); no ale taky je to na lidech, jestli to berou. Na druhou stranu mám u nich rád pořad Věřte-nevěřte, nebo jsem ocenil, že opakovaně dávali majora Zemana a nedělali z toho vědu. Ještě kdyby tak někdo vytáhl Sedmnáct zastavení jara... ČT to v archivu má, ale stydí se :-).

Vaše vzpomínky Vám nikdo nemůže vzít, nikdo je již nemůže změnit. Vzpomínky si můžete ve vaší paměti přehrávat pořád dokola. Kdykoli jen budete chtít, můžete vše znovu prožít. Ale pozor na to, aby Vám skutečný život při neustálém vzpomínání neproklouznul mezi prsty.

Vzpomínky na dětství, na první krůčky a slova dětí, vzpomínky na první úspěchy i zklamání. Vzpomínky na spolužáky, první lásky, bývalé spolupracovníky, na dovolenou.
Budou se vždy vracet, ať ty dobré, nebo zlé.