NEVER LOSE HOPE
DUCHOVÉ MRTVÝCH
I.
Tvůj duch se náhle octne sám,
vzdán krypty šerým myšlenkám;
jediný z lidí nevyslídí
tajemství, které čas tvůj řídí.
II.
Buď tichý v pusté samotě,
opuštěn nejsi - netušíš:
duchové mrtvých, kteří tě
v životě znali, dlí ti blíž
i ve smrti a z vůlí svých
ve stín tě vhalí: Zůstaň tich!
III.
Noc - třebas jasnou - zastře mrak
a neshlédne víc hvězdný zrak
z nebeských trůnů, jež se skvějí,
smrtelným dány za naději.
Rudnoucích terčů prázdný tvar
změní tvá mdloba za požár
a na horkost, jež chtít tě bude
uvěznit navždy v síti rudé.
IV.
Myšlenky k nezaplašení,
vidění k nepomizení
nikdy se z duše nevytratí
jak rosa, která trávu zlatí.
V.
Vánek - dech boží - ztišil hlas
a nad vrcholem mlhy pás -
stín - stín - leč bez porušení -
je symbol jen a znamení.
Hle, jak se v kostrách stromů chví
tajemství věčných tajemství!
Poe
Zapomenout co bude příště
a neváhat a znovu jít
ve stínu léta přes strniště
a bosé srdce nezradit
........
A dej mi sílu unésti
všechno co změnit nemám sil
Odvahu abych to nač stačím
na tomto světě pozměnil
A také moudrost abych znal
a od sebe to rozeznal
-Jak se naučíš malovat-
..Když se malířem chceš stát, malovat nepospíchej
na štětce z jezevčí srsti dlouho jenom
dýchej,
bílou barvu vezmi, to je začátek, a potom
žlutou barvu vezmi, to je uzrávání, a potom
šedou barvu vezmi, kdyby podzim hodil
nebe do olova
černou barvu vezmi, to je konec, začínání znova,
fialovou barvou nikdy nešetři,
jen směj se, breč
a potom
modrou barvu vezmi, aby ptačí večer uhnízdil
se v dlani,
rudou barvu vezmi, aby plamen zaplápolal, potom barvu vezmi zelenou, aby se větve rozhořely v pláni.
Promíchej ty barvy jako vášně v srdci, potom
promíchej to srdce vášní
s nebem, se zemí
a potom...
Hlavně shořet. A když shoříš, nehořekuj o tom.
Někdo možná odsoudí tě napřed,
ale nezavrhne
potom!
Okudžava
Arthur Rimbaud-Spáč v úvalu
Toť díra zeleně, v níž tiše zpívá řeka,
vlévajíc do travin svůj stříbroskvoucí cár,
kam z pyšných pahorků sluneční světlo stéká,
toť úval se sluncem, jež ztrácí zde svůj žár.
Vojáček bez čapky a s nachýlenou šíjí
spí s ústy dokořán v modravé řeřiše
pod mráčkem, z kterého se proudy světla lijí
až na zem do trávy, kde leží na břiše.
Má nohy v kosatcích, spí, usíná sladce
jak děcko v nemoci, když přitulí se k matce .
Přírodo zahřej ho, je velmi chladný rok!
S nehybným chřpím spí za rosy, která studí,
spí s rukou složenou na svojí klidné hrudi
a dvěma ranami má prostřelený bok.
bez hadí kůže
kdysi v dávných dobách
plegiátů pánů mágů,
zrodilo se v temných chodbách
plno jedovatých plánů
had zde přivinul se k stěnám
s kůží na trh vydal se
nabízel se mužům, ženám
aby z háje vyhnal je
podbízel a nabízel
tady více, tady méně
k plodům špatným vybízel
lidé brali - a upsali
za tvé plody - mé sémě
oklamavší duši naši
had má nyní kůži vaši
šat prý dělá člověka
jako kůže jeho
nejsme ale bez ducha
hada prohnilého
vítězíme, prohráváme
boje věčné svádíme
tím mu jenom nahráváme
v kruhu se jen točíme
ví, že se ho bojíme
nebojme se, nebojujme
radujme se, pohrdejme
máme pro strach uděláno
v kalhotech má naděláno
je to malý posera
co by nešel do lesa
co na velkého hraje si
bojí se a vzteká si
že nevidí za lesy
bez hadí kůže
kdysi v dávných dobách
plegiátů pánů mágů,
zrodilo se v temných chodbách
plno jedovatých plánů
had zde přivinul se k stěnám
s kůží na trh vydal se
nabízel se mužům, ženám
aby z háje vyhnal je
podbízel a nabízel
tady více, tady méně
k plodům špatným vybízel
lidé brali - a upsali
za tvé plody - mé sémě
oklamavší duši naši
had má nyní kůži vaši
šat prý dělá člověka
jako kůže jeho
nejsme ale bez ducha
hada prohnilého
vítězíme, prohráváme
boje věčné svádíme
tím mu jenom nahráváme
v kruhu se jen točíme
ví, že se ho bojíme
nebojme se, nebojujme
radujme se, pohrdejme
máme pro strach uděláno
v kalhotech má naděláno
je to malý posera
co by nešel do lesa
co na velkého hraje si
bojí se a vzteká si
že nevidí za lesy
Když vnořím se do sebe,
vidím tebe,
co hřeje tě a zebe.
Posílám ti vzkazy stálé,
dotazy jsou neustále.
Odpovídáš, dotazuješ,
jak to vidím, co ty vidíš,
přeji si a co si přeješ?
Ty jsi já a já jsem ty,
a ani jeden bez viny.
Neboj se a nestyď se,
když melem oba kra-viny,
jsou to naše led-viny.
Co vypijem, vždy vychčijem,(pardon)
Vybičujem, ukřižujem.
A ten průjem střevem půjde.
Má to svoje důvody, proto máme otvory.
Údy zase k tomu, aby přidaly se k slovu.
Nohy aby šlapaly,
a ruce mohly napsati.
Aby co jsme posrali,
mohli napravovati.......
moc pěkné:-)
Špatně se mi dýchá lidé zlatí,
to mé tělo za mou blbost platí,
protivné období,
příliš mě nezdobí,
být malé dítě, mají mě rohatí.
Do pytle se mnou i mou duši temnou,
čertiska vzteklé uškvaří v pekle!!
Zbytečné mé naříkání,
básnička mě nezachrání,
ani přednes dokonalý,
před ďáblem je člověk malý.
Kam se před svou duší schovat,
jak dát tělu příliv síly?
Potřebuji restartovat,
a instalovat život jiný!
Za ruku podanou
ať tvá křídla zůstanou
navždycky v rozpětí
a celý svět proletí.
A taky se mi zachtělo
políbit tě na čelo
živote modrý,
milý.
..přeci proto, že jsme lidé zlatí,
které každá blbost obohatí:-)))
Ahoj všichni, dnes je mi hej.
Mám nový boty, nový sprej.
Na nohy si je zítra dám,
jen nevím, proč vám to povídám :-)
Fuj čertem se tu neoháněj
dobří lidé se mu bráněj:-)
Popleta a veselá:-)
to jsem..asi...docela.
Život posrat si můžeš v mžiku
radši se dám na gothiku:-)
Řekla bych, že jsi veselá popleta,
co neví, že patří mezi nejbohatší čtvrtinu světa:-)))
Život je jen tvůj, můj, náš,
jen sama posrat si ho právo máš:-))
Průser je, když se tohoto práva vzdáš,
a čertům za blahobyt svobodu duše zaprodáš:-))
Růženko jsem v srdci bohatá..
a majetkově skoro nahatá:)
A chudí i bohatí darebáci
jsou jako ti modří ptáci
co třešničky na stromech ožrali
a život nám trochu posrali:-)
Ale buď si jistá
že nejsem komunista:)
Já jsem ráda volným ptákem,
nechci být obklíčená elektrickým drátem.
Svou pravici i levici ráda mám,
proto zlatou střední cestu vyznávám.
Darebáky najdeš mezi boháči i chudinou,
zlo nevymýtíš srpem ani kovadlinou.
Zlo zde bude stejně jako dobro stále,
jen čas zahalí do růžové minulé krále:-)
text
A kdo víc má
o to míň dá.
A bylo více lásky
a sralo se na opasky.
a Karel Zich ztich..
Lidi se měli rádi,
když neměli nic,
teď si vzájemně vadí
a chtějí pořád víc.
http://www.youtube.com/watch?v=6t7EPbnZUz8&feature=related
Reklama
-Požehnání-
Nad vyděděncem bdí anděl a on žije,
roste a dychtivě se sluncem opájí,
růžový nektar a nádherná ambrózie
pro něho všecko je, co pije a co jí.
Hovoří s oblakem, hraje si s vánkem, skáče,
vesele zpívá si na cestě ke kříži.
Duch, jenž ho sleduje na jeho pouti, pláče,
když vidí, že je pták a nic ho netíží.
Ti, jež chce milovat, naň hledí plni hrůzy,
nebo ti smělejší, jež dráždí jeho klid,
se snaží přimět ho vyplakat všecky slzy
a zkoušejí, kdo víc ho umí potrápit.
Charles Baudelaire
- Odpovědět
Pošli odkaz