NEVER LOSE HOPE
Proč
Raději filozofuji o životě,
protože jsem příliš velký zbabělec žít.
Raději hledám pravdu,
protože pohlédnou do očí svých lží se neodvážím.
Raději se chvástám svatostí a morálku si beru za vzor,
protože studnice mých hříchů je příliš hluboká.
Proč? Protože takový jsem.
http://www.youtube.com/watch?v=huT9F33ZKbk&feature=related
Jdu cestou dalekou
po kamenech a bosa,
vnímám každý krok
a kolem padá rosa.
V jejích kapkách vidím odraz duhy
jež zrcadlí svůj dávný slib
a proto tajně vzývám bohy
ať nechají mě dál tou cestou jít.
http://www.youtube.com/watch?v=xRqI5R6L7ow&feature=related
Pisoárech?Proč zrovna pisoárech?
No když jde o pivo,ať si třeba šušká i kadidlo.
Mějte hezký rok 2010!
Já-opět zde bez jména,
jsem tiše jak pěna.
Čekám, co bude dál,
čertíků rej či andělů bál,
možná dostaví se i pan král.
Pošeptala zlatá muška,
co šeptá se a šušká.
V kuloárech, pisoárech,
co vaří v našich pivovárech.
Ta hořká piva chuť,
se promění ve rtuť.
Zdráv buď, usínej sladce,
půjde to prý hladce,
hlavně se už neprobuď.
Snad jen do rána temného,
aby pochopil si zas,
že světlé ti vzal ďas
a snil si ten náš sen.
Ta chamraď s lidskou tváří,
nepít se neodváží.
- chvíle okamžiků -
Bíle zdi ve stínu,
v oparu splínu,
dávám si za vinu,
dny okamžiku.
Pluji si v bělobě,
v té mléčné barvě,
nic nemám na sobě,
šaty mám na dně.
Stojím a oblékám,
oddanný myšlenkám -
dívám se do všech stran,
za stínem co zanechám.
:-)))
O Vánocích lze se
bez výčitek zbavit rozumu,
propadnout hromadně obžerství
a konzumu.
Však chvíli
po Novém roce,
vrhá zas rozum stíny
na Vánoce.
Tu kila nabytá vadí,
tu rozpočet tratí.
Běda, když hezké vzpomínky
to bláznění nezaplatí.
Básně a rýmy jsou krásné,
pokud se v jejich nitro neprolnou nábožné vášně.
Co je podstatou Vánoc a proč je lidi bez víry slaví?
Ze všech vír je toto největší šlendrián,
nebo jsou snad pobožní všichni?Tak se jeví...
...zařval v buši pavián.
Nic proti,užívejte do sytosti.
Báseň napsaná před sto lety
MILAN FUČÍK: VÁNOCE 2006
(Zlatá Praha 1906)
Snad
ostrůvek v Lásce
Jsem si jist - co vidím,
vidím víc.
Nejsou to oči, které s rozhlíží,
jako ty vlaky co z nádraží odjíždí.
Ani mé uši, jenž slava uslyší,
ani mé ruce, co perem píší,
je to má pochodeň pro slova příští.
Nárazem o srdce - pro příště - roztříští.
Kouskama nešetřím - vlévám je všude,
své srdce nezměním - dokud bít bude.
Pro Sebe, pro Tebe, pro Vás mi bije,
Ztracené v ozvěně, jak batoh v úschovně,
vím co mi odpoví - prý jen proto žije.
Je malým ostrůvkem, ve velkém Světě,
mým Robinsonem, na té mé cestě.
Svět se ho nebojí - ani on jeho,
Láska mě nebolí, jen dárcem všeho.
Jsem jeho homolí - uplácaný v těsto.
http://www.youtube.com/watch?v=h1D6p9gKZ0k
http://www.youtube.com/watch?v=Ups4QRZVQNs
http://www.youtube.com/watch?v=MbxKWglFZ38
Paleta
Pláně jsou zelené, barvou do modra
všechno je barevné, bez nebe bez dna.
Klopýtám po stráních, nehledám světlo,
všechno je barevné a mě je to jedno.
Ležím a otáčím, vším co uchopit nelze,
štětec si namáčím, nektar ten nelže.
Kroutím si barvamy, jak se mi zlíbí,
obracím balvany jen pro tuto chvíli.
Bázně a útrapy do palety vmaluji,
s Láskou za štěstěny, krásně domaluji.
Maluji červeně, tu barvu miluji,
zpívám si zasněně - Tobě já děkuji.
...znovu a znovu se mi vrací ten příběh,
i když si stěží vybavuju místo a tváře,
jako by nebylo důležité kde a kdy, ale jak..
Potkala jsem se s nimi. Neměli gesta mého světa, ale to nebylo určující. Byli poutníky ano byli poutníky, i když se nepohnuli z místa. Putovali po svých vnitřních cestách, nestarali se o křižovatky ani o klamné počítadlo důvodů svědčících pro a proti. Nazývali věci jednoduše, nechtěli se zabývat slovy, neboť zanli tajemství jejich proměn.
Přes klopýtadlo rozmazlených pocitů jsem tehdy nedokázala překonat dalekost mezi námi. Marně jsem se k nim snažila dostat. Netušila jsem, že jsou věci, které nejde uchopit zvenčí.
Čím častěji se mi vrací ten příběh,
tím více se mi vytrácejí tváře a místo,
příběh přestává být příběhem
a stává se mým útlým poznáním
Jana Machálková
Altán
Vyšlo mi dnes najevo
co je srdci pojivo.
Jednoduché, maloduché,
nevím, co myslíš?
Láska jeho hnojivo,
je to příliš, prostoduché?
Hnojím, kypřím, zalévám
v zahradách,
jen které rozeznám.
Do jiných nevstupuji, raději,
leč nemohu.
Neplundruji naději,
bych nezničil úrodu.
Balada
kterou Villon napsal léta Páně 1458 na nám
Reklama
http://www.youtube.com/watch?v=FjjDmX9Tkss&feature=related
- Odpovědět
Pošli odkaz