Mýdla a mycí prostředky

10.4.2008 00:00
Kosmetika

Prostředky k umývání pokožky je možné rozdělit zhruba do tří základních skupin. Jsou to v prvé řadě klasická mýdla, za druhé prostředky jejichž základem jsou moderní tenzidy a jako třetí hydrofilní oleje.

Klasická toaletní mýdla jsou sodné soli převážně nasycených mastných kyselin s délkou řetězce 16-18 uhlíků. Obsahují jen malé množství jedno-a vícenásobně nenasycených kyselin a (nejvíce dráždivých) kyselin s řetězcem o 12-14 uhlících. Hlavními surovinami pro výrobu mýdla jsou hovězí lůj, kokosový a palmojádrový tuk. Ostatní tuky mají význam podružný. Kromě antioxidačních látek, parfémů a optických zjasňovačů mohou obsahovat mýdla nejrůznější přísady. Jejich smyslem bývá většinou prevence před nadměrným odmaštěním pokožky, snížení dráždivosti a usnadnění obnovy ochranného kožního filmu. Jsou to např. lanolin, ethoxylovaný lanolin, norkový olej, nasycené hydroxymastné kyseliny, lecitin, estery sacharózy a mastných kyselin, mastné kyseliny, alkylsulfojantarany a pod. O účelnosti těchto přísad je možné hovořit teprve po dermatologickém testování jednotlivých konkrétních výrobků. Účelem jiných přísad je dodat mýdlu vlastnosti dezinfekční, deodorační, fungicidní atd. Tato mýdla označujeme jako medicinální a vymykají se poněkud z rámce přípravků určených čistě k umývání. Z prostředků na očistu a mytí tvoří mýdla v Evropě 94 % a v USA 74 % podíl.

Ostatní prostředky - combary (kombinovaná mýdla), syndety (plně syntetická pevná mýdla) a tekutá mýdla mají podíl na trhu podstatně menší. Výše uvedené combary, neboli kombinovaná mýdla jsou směsí syntetických tenzidů s mýdlem. Předpokládá se u nich šetrný mycí účinek a hydratační působení na pokožku. Plně syntetická mýdla - syndety -jsou určena pro pleť citlivou na obyčejné mýdlo, pro mytí v tvrdé a mořské vodě, na silnější znečištění a pod. Přizpůsobení jednotlivým účelům je prováděno pomocí změn ve složení a volbou složek přípravku. Jako základ jsou používány převážně nejrůznější anionaktivní tenzidy, např. alkylsulfáty, alkylsulfojantarany, amidosulfojantarany, alkylsulfoacetáty a mnoho jiných v kombinaci s neionogenními či amfoterními tenzidy a případně s biopolymery. Jako v obyčejném toaletním mýdle jsou i zde nejrůznější přísady typu parfémů, optických zjasňovačů, stabilizátorů, regulátorů pH, plastifikátorů, tužidel a pod. Kombinovaná mýdla jsou zastoupena na trhu v USA 20 % a plně syntetická 1 %, v Evropě je to 1 % a 3 %.

Tekutá mýdla, která tvoří v USA 5 % a v Evropě 2 % trhu, jsou vyráběna převážně z anionaktivních tenzidů kombinovaných s amfolytickými a neionogenními. Uplatňují se zde ponejvíce látky ze skupiny alkylethersulfátů, sulfojantaranů a betainů. Ty pak doplňují neionogenní tenzidy, stabilizátory pěny, ztučňující přísady, perleťotvorné přísady, parfémy a přísady poplatné momentálním trendům v kosmetice. Jako nelogický se jeví přídavek bylinných extraktů či jiných biologicky aktivních látek do těchto mýdel, protože během mycího procesu jsou rovněž v roli smývané nečistoty a mohou proto jen velmi těžko působit na pokožku. Tuto prostou úvahu ostatně potvrzuje i praxe.

Výše uvedené látky které jsou součástí mycích přípravků, po smytí ochranného kožního filmu difundují do lamelárních struktur v rohové vrstvě kůže, které narušují a působí jejich rozpad. Pokožka pak, až do jejich obnovy, více vysychá a je snadněji prostupná pro vnější škodliviny. To se u jedinců s citlivou pletí může projevovat jako více či méně intenzivní podráždění, závisející vlastnostech pokožky. Bylo proto snahou dermatologů i kosmetiků dát veřejnosti k dispozici přípravek k ošetřování i velmi citlivé pleti. Ten byl nalezen v hydrofilních olejích. Hydrofilní olej je směs látek hydrofobní povahy, která je hydrofilizována přídavkem tenzidů. Při potírání pokožky tento olej rozpouští nečistotu a po následném omývání vodou vzniká emulze, která je smyta. Na pokožce zůstává tenká vrstva emulgovaného oleje se zvláčňujícím účinkem, zabraňující jejímu nadměrnému vysychání. Typ emulze je závislý na použitých emulgátorech. Optimální se zdá být emulgátor s hodnotou HLB přibližně 10, který je zároveň schopný tvořit v pokožce přirozené lamelami struktury. Hydrofilní oleje jsou praxí ověřený nejšetrnější přípravek k čištění pleti Případný obsah biologicky aktivních látek v nich není sice nutný, ale zároveń není tak protismyslný jako u mýdel.

Zdroj: Vlasta Feřteková a kolektiv - Kosmetika v teorii a v praxi, nakladatelství Maxdorf

Přidat komentář

 
* *